Tradiční akcí našich oddílů se stala výprava na naši chatu ve Velké Úpě o podzimních prázdninách.
Vzhledem k tomu, že se nás účastnilo více než třicet, tak jsme sei objednali společný autobus.
Při objednávce jsme se rozhodivali, jestli objedna malý a nebo normální autobus. Nakonec jsme se
rozhodli pro ten malý (minule jsme s ním jeli a celkem pohodlně jsme se tam vešli.) Bohužel
tentokrát jsme zjistili, že naše ČSAD má ještě menší autobus, než který jsme použili minule.
Cesta po třech na sedadle a s uličkami plnými batohů, ale naštěstí proběhla až v nečekaném klidu.
Po vystoupení z autobusu na nás čekala ta vskutku "nejoblíbenější" část každé výpravy na
chatu - stoupání z Úpy až k chatě. Po zlezení kopce jsme museli urychleně zatopit, protože
teplota podezřele klesla.
Druhý den ráno jsme se probudili do mlhy husté jako mléko. Snad proto se nápad vedoucích -
celodenní výlet - setkal se vskutku "nadšeným" ohlasem. Ale nezbývalo, než se podvolit, a vyrazit.
Ze začátku to vypadalo velmi optimisticky, šli jsme z kopce. To ale bohužel dlouho nevydrželo
a začali jsme prudce stoupat Vavřincovým dolem na Sosnu. Zde došlo k roztržení skupiny na Skauty, Skautky
a Rovery. Roveři se vydali na individuální průzkum Černé Hory, skauti se vydali přes Černou a Liščí horu
do Pece pod Sněžkou a skautky okupovali farmu Sosna. Ti, kteří navštívili Černou horu, měli to štěstí, že na
krátký okamžik zahlédli sluníčko. Bohužel jen na velmi krátký okamžik. Na Černé hoře byl jeden stupeň
Celsia a dohlednost asi 10 metrů. Cestou na Liščí horu se situace ještě "vylepšila". To že je v okolí
nás chata jsem zjistili pomalu až po nárazu do ní. Nesmím zapomenou zmínit se asui
o třech pokusech o vzpouru, kdy vydeptané mužstvo již nemělo sil pokračovat, ale nakonec
vždy pokračovalo. Morálka se v Peci (po jídle) zlepšila natolik, že jsme si na parkovišti zahráli
"fotbálek".
Neděli a pondělí jsme ztrávili částečně v teple chaty a částečně v zimě venku. V obou
případech jsme hráli spoustu her.
