Skip to content

Kapitoly z historie

Seriál krátkých článků, které vycházely v Hořických občasných novinách u příležitosti výročí 100 let střediska

Kapitola první - Pěkně od začátku

V roce 2019 si připomínáme 100 let od založení skautského střediska v Hořicích. Nebylo to kontinuálních sto let, protože skauting nebyl v přízni totalitních režimů a středisko bylo třikrát rozpuštěno. Po posledním obnovení v roce 1989 už je jenom na skautech samotných, na jejich vedoucích, kam se budou ubírat a kolik dětí bude mít příležitost vyrůst ve skautském oddíle. Třeba i to Vaše.

Kdy konkrétně se skauti nebo junáci, chcete-li, mohli scházet, rozvíjet oddíly, pečovat o klubovnu a vychovávat hořické děti, si čtenář znalý historie jistě domyslí. V tomto krátkém seriálu bychom chtěli jednotlivé etapy skautování v Hořicích připomenout a zmínit samozřejmě i to, jak to vypadá v oddílech dnes a zda stojí za to přijít se v pondělí nebo v pátek kouknout do klubovny v Máchově ulici na schůzku. Ale teď pěkně od začátku.

První záchvěvy skautingu na Hořicku se objevily už v roce 1913, to když škola pro ženská povolání Vesna uspořádala přednášku zakladatele českého skautingu Prof. Antonína Benjamina Svojsíka. Jeho vyprávění nadchlo mnohé mladé lidi a byl zde pokus založit první dívčí oddíl, což by bylo téměř unikátní, protože to bylo pouhý rok poté, co se v Čechách objevil první dívčí oddíl vůbec. Ovšem začíná první světová válka, a tak opravdové skautské středisko vzniká až v roce 1919 a přijímá zatím pouze chlapce, i když na vedení se podílí i ženy. První dívky - skautky se objevují na začátku roku 1927 a dobová kronika o tom přináší poutavý a zcela antifeministický zápis, na který se můžete těšit v dalším díle našeho seriálu.

Na začátku 20. let má středisko dva oddíly, pořádá tábory, schůzky, výlety i další akce. Vzniká také klub oldskautů Podzvičinští hraničáři, tedy dospělí muži, kteří se ujmou vedení po nezdařeném sjezdu v roce 1922. V té době odstoupilo dosavadní vedení a jsou to právě Podzvičinští hraničáři, kteří oba oddíly do půl roku obnoví. Na krátkou dobu v roce 1927 vznikne i roverský kmen s názvem Bílí zálesáci.

Roverské kmeny jsou pro “odrostlé” skauty a skautky, protože oddíl obvykle nabízí program dětem do 15 let. Ostatní se potom buď stanou sami rádci družin a vedoucími oddílů, nebo nemají tolik času či chuti, ale se střediskem chtějí zůstat v kontaktu. Pro ně je tu roverský kmen, který nabízí méně schůzek a akcí, ale dává příležitost být stále aktivním skautem a setkávat se s přáteli. Současný roverský kmen Abyloti funguje již přes 10 let.

Do roku 1930 vstupuje středisko se třemi chlapeckými oddíly, jedním dívčím oddílem, oddílem oldskautů a nově také se Sdružením přátel svazu skautek a junáků. To jsou převážně “neskauti”, kteří pomáhají s různými záležitostmi. Sdružení přátel fungovalo také v 90. letech, kdy bylo jejich hlavním cílem zprovoznit zrestituovanou chatu Junák ve Velké Úpě. Většinou to byli tatínci skautů a skautek, kteří odvedli obrovský kus práce. Péče o chatu je posláním i současného Klubu přátel skautingu, za což jim velmi děkujeme.

Dnešní skauti, skautky, světlušky, vlčata i benjamínci jezdí na chatu párkrát do roka, každý týden se však setkávají v klubovně Na Pile v Máchově ulici. K té ovšem vedla dlouhá cesta. První skauti se scházeli porůznu - v kanceláři u Koruny (1920), v bývalé barvírně (1922), ve třídě sochařské školy a přes léto ve dřevěném altánu (1923), v okresním domě (1927) i v soukromém bytě a nakonec v domě Městské spořitelny (1929). Až v roce 1935 se skauti rozhodli postavit si vlastní klubovnu na Gothardě za hřištěm a do roka se scházeli v ní. Ale všichni už tušíme, že dlouho zde nepobyli - 4. října 1940 byl Junák zakázán, oddíly rozpuštěny, jmění zabaveno, nábytek rozprodán, obrazy a sošky zcela zničeny.

Během obou krátkých období obnovení Junáka po 2. světové válce a v roce 1968 se v gothardské klubovně skautovalo, ale po roce 1989 už klubovna nestála. Jako náhradu předalo město skautům dům Na Pile, který za přispění Města Hořice, Královéhradeckého kraje a MŠMT stále postupně rekonstruujeme a vylepšujeme. Tak se někdy přijďte podívat.

Kapitola druhá – Kde máte nějaká děvčata?

V roce 2019 si připomínáme 100 let od založení skautského střediska v Hořicích. V tomto seriálu chceme přiblížit něco z jeho historie a povědět o tom, jak to ve skautských oddílech vypadá dnes. Možná jste i vy na sociálních sítích zaznamenali nenápadné, ale přesto významné výročí 18. března 2019. Než nacisti skauting v tehdejším Československu zakázali, fungoval svobodně 10 698 dní. Do zákazu komunisty to bylo 2 067 dní. Do druhého zákazu komunisty potom 886 dní. 18. březen 2019 byl dnem číslo 10 699. Žijeme v nejdelší době, po kterou můžou skautské oddíly svobodně pracovat. A věříme, že už to tak bude navždy.

V minulém díle jsme mluvili o úplných počátcích, které se týkaly především chlapeckých oddílů, i když ve vedení bylo mnoho žen. Ryze dívčí oddíl se ale objevuje až v roce 1926, sedm let po založení střediska. Že to byla velká událost, dokazuje zápis ve sborové kronice z toho roku. Jedná se o nejstarší kroniku, kterou máme k dispozici. Zápis pořídil kronikář Černý Havran a celou situaci uvádí z dnešního pohledu možná mírně nekorektně, ale s humorem. Proto věříme, že nikoho neurazí, když odcitujeme jeho slova.  Píše:

Něco, prosím, co tu ještě nebylo. Přiznávám se, že nám dalo mnoho práce, než jsme je sehnali. O tom by mohl sborový vůdce bratr Vávra vypravovat. Již v září minulého roku svolal sbor skautů v Hořicích zvláštní schůzi za účelem definitivního ustavení dívčího oddílu. Dle předchozí úmluvy měly přijíti všechny interesentky do klubové místnosti v kamenické škole. Bohužel sešli se v onu památnou neděli o 10. hodině dopolední pouze 2 - bratr Vávra a bratr Podzimek. Dívenky nikde! Pokud vím, odešli oba činovníci sboru z této nepodařené schůze navztekáni a nemluvíce, zabrousili každý do svého wigwamu. Jakáž pomoc?! Kde není, ani čert nebéře! Snad podruhé se podaří.

Sluší se podotknouti, že naše skautky se zprvu scházely jako členové M.S. To je také podařený spolek! Je jich celkem 32, měli až dosud za 2 roky 1 schůzi, na níž se účastnili 3 členové násilím vyrvaní na půl hodiny z lůna svých rodin, a od té doby se nesešli. Poněvadž sbor skautů dosud neangažoval žandarmerii, už se asi nesejdou. Bohudík nemělo to tak neblaze dopadnout v dívčím oddíle jako v pověstném M.S.

Ženská, i když za nic nestojí, má jednu dobrou i špatnou vlastnost pohromadě - je zvědavá. A na tuhle vlastnost bezměrné zvědavosti se konečně vždycky chytly jako ryby na udici. Už koncem minulého roku pronásledovala jedna nastávající skautka ve dne i v noci bratra J. Dostála a svojí vytrvalostí dokázala tolik, že ten nešťastník vypálil ze sborové knihovny hromadu informačních příruček o junáctví a, aby měl klid a pokoj, odnesl jí je do bytu, kdež se prý na ně vrhla právě s onou neukojitelnou zvědavostí. Výsledek by ohromný! Skauting je sladší než všechny bonbony světa a proto se nedivím, že již po týdnu propadla úplně neřesti, která slove cinkánstvím, obaleně pak skauting. A propadne-li, moji drazí, někdo takovéto vášni, chytne ho zpravidla hned druhá. Nebýt sám, vtáhnout do té jámy ještě jiné! Stalo se. Tu vypadalo to v nastávajícím oddíle dívčím jako na mucholapce. Jedna za druhou sedala na lep a br. tajemník, který tuhle celou lumpárnu měl v evidenci, se tetelil radostí, až škytal.”

Zajímavé počtení je i líčení samotné první schůze, jak se tehdy říkalo, v květnu 1926:

“Dívčí oddíl zahajuje první schůzí svoji činnost! Pohnutí ve sboru bylo ovšem veliké. Od Chvaliny zazníval už od 7. hod. ranní kravál strašlivý. To br. Vávra před schůzí nutil doma manželku, aby vlastní figurou početně zesílila oddíl. Vyhrožoval rozvodem v případě, že by se mu nevyhovělo (co se dále u nich dělo jako rodinnou scénu, zakrýváme diskrétně stanovým plátnem). Br. tajemník vstával mimořádně už v 9 hodin (v 10 měla býti schůze) a chystal si řeč. Br. okresní zpravodaj Němeček se řádně omluvil. On totiž jezdí každý týden do Jaroměře zalejvat tulipány v jejich zahrádce, a tak tu nemůže nikdy v neděli být. Těšíme se, že až odkvetou, bude zase pobejvat u nás. Co se týká br. Passera, našeho instruktora, ten kluk dlouhá ještě mezi námi nebyl - měl dovolenou  - a tak té ostudy bylo o jeho díl míň.

Ale k věci! Od půl 10. třetí neděli květnovou za ucházejícího počasí brousilo před kamenickou školou několik mladších skautů. Neměli schůzi zrovna v tu dobu, ale nějak to “ouřední tajemství” o dívčí schůzi prasklo, tak se přišli podívat! Okukovali, přešlapovali, objevila-li se na chodníku nějaká mladší ženská, strkali hlavy dohromady, a přiblížila-li se na dostřel, chvatně zmizeli. Ono totiž není ženským co věřit a strůmek (zvláště skautský) se musí už z mládí ohýbat a učit životní moudrosti! Konečně krátce před 10. přibatolil se roztomile, s milým úsměvem na tváři, vždy veselý br. Vávra, sborový vůdce a vozataj skautského lidu v Hořicích. Odpověděl líbezným gestem na množství vztyčených trojprstí, změřil přísně nesvolnou mláď junáckou, která ochotně cpala se před něho - zřejmě nálada naladit si ho a nějakým podfukem dostati se do první schůze našich dívenek. Otočil se tři až čtyřikráte na svém širokém podstavci a zočil na obzoru svého někdejšího tajemníka, an prudce odfukuje, spěchá s balíkem listin a jiných papírových nezbytností do schůze.

Na věži bylo právě 10 hodin. Sešlost odebrala se korporativním krokem do své místnosti a zasedla ke stolu před sborovou jarmarou, aby očekávala příchodu těch, na než už skoro rok čekala…. Konečně vrzly dveře! Bratr Vávra povstal k uvítání, br. tajemník zardívaje se cudně, rovnal pln jsa rozpaků 7x již srovnaný archiv. Vešel br. Houžvík ještě s jedním přítelíčkem! Banda nezvaná - škoda slov. A sestry tak toužebně očekávané zase nikde! Už to vypadalo jako na schůzi chlapeckého oddílu - kluků habaděj, ženská žádná. Bratr Vávra loupal nervosně očima, chvílemi přecházel, br. tajemník hleděl do prázdna, sešlost smutně se tváříc, mlčela. A do téhle smutně vyšroubované nálady, jako slunko do zedrané pustiny, vloudily se asi po čtvrt hodině po nesmělém zaťukání 3 dívenky v čele s nynější vůdkyní sestrou Novákovou.

Bratr Vávra povstal, roztáhl obě ruce jako Simeon z Nového zákona a zakoktal se pohnutím. Všechno vstávalo a rovnalo se v kříži. Bratru tajemníkovi vylétlo kus archivu z rukou, což kluci, aby zakryli rozpaky, ochotně posbírali. A teď to začalo. Obligátní uvítání, informace, různé plány a návrhy. V polovici schůze zmizel br. Vávra, snad aby urovnal rodinné nesrovnalosti z rána. Br. tajemník jako vždy ochotně se rozpovídal a skautky byly v pasti.

Později členek přibývalo a oddíl se formálně ustavil, činnost v něm se vak datuje až od 6. července. (…) Co nejvíce těší, je snaživost a chuť, s jakou sestry se chápou práce v oddílu. Po této stránce nutno je jen a jen chváliti a jistě, že ani v budoucnu nezklamou. A teď ještě něco! Jestli jsem v tomhle svém povídání někoho pomluvil, prosím tisíckrát za odpuštění a slibuji, že už to víckrát neudělám. “

Dnes máme ve středisku tři dětské oddíly. 1. oddíl Zlatěnky je dívčí oddíl s družinami benjamínků, světlušek a skautek. 2. oddíl Jitřenka je koedukovaný oddíl, kde se schází benjamínci, světlušky, vlčata a skautky. Do 3. oddílu skautů chodí vlčata a skauti. Více o oddílech, fotky a zápisy z jejich činnosti najdete na webu www.junakhorice.cz. Zde si také můžete přečíst nezkrácený kronikový zápis o prvních hořických skautkách. V prostředí internetu nás můžete sledovat i na facebooku (Junák Hořice), na instagramu (junak_horice) nebo na youtube. Koukněte a třeba stejně jako první skautky sednete na lep.