aneb
Hořičtí skauti a skautky se usadili na Gotthardu
Když se vám druhý říjnový den podařilo vyškrábat na nejvyšší bod Hořicka,
vrch Gotthard, což ostatně není zas tak těžké, zjistili jste, že se na
zelené louce, na samotném vršku kopce, usadili skauti.
Pravá táborová kuchyně už kolem dvanácté voněla pravou skautskou
bramboračkou, před ní postávala nádoba s pravým skautským čajem a všude
kolem se to jen hemžilo pravými skauty a skautkami v pískových košilích.
Sobotní den se totiž hořičtí skauti a skautky rozhodli oslavit osmdesáté
páté výročí založení skautingu v Hořicích. Důležitost události si tedy
vynutila patřičnou akci. Hořické středisko ale tentokrát skautsky
"oslavovalo" i za asistence místních obyvatel (to, že se posléze z části
místních obyvatel vyklubal hradecký přírodovědný kroužek samozřejmě nikomu
nevadilo).
"Původně jsem s dětmi vyrazili do Hořic prohlédnout si sochy. Nakonec jsme
ale nejdéle zůstali právě tady," chválila skautskou akci jedna z vedoucích
přírodovědného kroužku a dodala: "stejně jsme chtěli hrát nějaké hry."
A to, že tady bylo skutečně z čeho vybírat, potvrzují i namátkově vybraná
stanovištěm: Výroba píšťalek (které skutečné obdivuhodně pískaly), střílba z
luku na terč, lanové centrum (mistr svého oboru, Tomáš Bělina, tady vedle
jištění odvážných horolezců předváděl i záchranu zraněného) nebo v
neposlední řadě petvory. Právě v téhle disciplíně tady na neutrální půdě
vrchu Gotthard proběhlo velké utkání mezi bratrem Pirátem a jeho háčkem -
panem ředitelem Základní školy Na Habru a jeho týmem proti bývalým
Haberákům, kormidelnicí Katkou, mou maličkostí a naší skupinou. "Ředitelský"
tým nakonec zvítězil a Pirát obhájil, že na moře skutečně patří.
Po vyčerpájících zápasech a utkáních s ostatními (u petvorů) nebo se sebou
samým (stromolezení nebo navlékání fazolí) samozřejmě vyhládne. Komu
nestačila bramboračka, kterou připravil tým pod vedením zkušené osádky
Jaruška - Vlasta - Jana - Pavel, mohl se "dorazit" vlastnoručně opečenými buřty na speciálním
pro tyto účely vyhloubeném ohništi rozkládajím se před ukázkově postavenými
táborovými stany.
Kolem čtvrté odpoledne byl zažehnut slavnostní skautský oheň, a to se všemi
náležitostmi, které Pirát patřičně okomentoval, aby přítomní neskauti a
neskautky věděli, že pro nás-skauty a skautky není oheň pouhým prostředkem k
přípravě jídla nebo k zahřátí.
Na to, jaké bylo ten den počasí, se nejspíš budete muset informovat u jedné
z meterologických společností. Já bych totiž řekla, že celou sobotu bylo
opravdu nádherně.
Nazdar Beruška
P.S.: Jestli jste na akci chyběli a teď toho litujete, tak pozor. Úspěch
akce si "vynutil" její pokračování. Každým rokem by se proto hořičtí skauti
a skautky měli znovu společnš s místní veřejností sejít a oslavit den, kdy
bylo tohle hnutí založeno i ve východočeských Hořicích.
