Na velikonoční prázdniny se vydal třetí oddíl společně s prvním na naši chatu Junák ve Velké Úpě. Bylo mi umožněno, abych se této akce mohl zúčastnit.
Na horách již od pátečních ranních hodin padal sníh. K veliké radosti jedněch a zděšenému překvapení nepřipravených druhých. Jisté prameny uvádí, že těm třetím to bylo patrně jedno. Celkem a hlavně odhadem nás bylo: já + 7 velkých a 5 malých ze třetího oddílu + 4 velké a 10 malých z oddílu prvního.
Páteční večer jsme strávili hraním her a družnou zábavou. Hrál jsem poprvé v životě například takové 'Koště' a nikdy bych nevěřil, jaká je to prímová hra. V sobotu ráno, po snídani z vlastních, tenčících se zásob, se vyrazilo ven. Soutěžilo se o to, kdo postaví nejvyšší stavbu ze sněhu. Holky se sice držely víceméně při zemi, ale zato stvořily překrásnou
želvu a ubodanou želvu ježka. Skauti stvořili avantgardní bytost, do které krom nejdůležitějšího sněhu protřele zakomponovali kozu na řezání drěva a komínovou rouru.
My starší jsme od vlastních nápadů a představ přešli k realizeci něčeho známějšího a konkrétnějšího. V stále se sypajícím sněhu chladného dopoldne tak mohly nejen naše oči nakonec spočinout na modelu hradu Trosky, který měl sice k dokonalosti trochu dál, ale to bylo vyváženo na straně
druhé drobnými detaily jako je lavina, schody nebo figurky světoznámých horolezců. Po nezbytné fotodokumentaci jsme se v
rozličném tepelném stavu vrátili do chaty. Skauti si čekání na oběd zpestřili nácvikem disciplíny Azimut a práce s mapou na Svojsíkův závod. Oběd v podání první skupiny dívek byl obzvláště chutný. Připravili polévku, bramborové knedlíky a vepřovou pečeni se zelím. Po odpoledním klidu zpříjemněným Maskyho líčením první pomoci jsme se vydali opět ven. Sněhová bouře polevila
a svítilo sluníčko. Roveři připravili pro skauty signalizaci a další rozličné disciplíny. VD se vrhlo na sníh a neodolalo tvůrčímu pudu a pustilo se do stavby 'babylónské' věže. Díky nejprimitivnějším technologiím zpracování sněhu se podařilo postavit hodně vysokou věž. Holky, rozdělené opět na dvě půlky, hrály šipkovanou v okolních sněžných pláních. Po návratu povídaly něco o Lišce.
K večeři byla krupicová kaše. Do pozdních večerních hodin jsme pak
opět hráli rozličné hry - Mám rád všechny lidi v téhle místnosti, Medvěd ve srubu nebo taky Mám rád všechny lidi v téhle místnosti.
Neděle ráno. K snídani byla vánočka s máslem a marmeládou, čaj a hlavně výborná bílá káva z produkce Melta Klubu. Posilnění skauti pak doplnili dřevo do dřevníku. K obědu byla gulášovka a pak už se pomalu začalo uklízet a balit na cestu domů. Po pokřicích před chatou jsme sešli dolů do Úpy na autobus. Cesta autobusem byla zpestřena hrou na hudební nástroje a zpěvem. Po čtvrté
hodině jsme se živi a zdrávi štastně vrátili do nezasněžených Hořic a svých domovů.
Musím říci, že až na nezavírání dveří se mi celá akce moc a moc líbila a doufám, že mě 1. a 3.oddíl snad ještě někdy ssebou vezme.
-José-
Další zápis z téže výpravy
Na velikonoční prázdniny se vydal třetí oddíl společně s prvním na naši chatu Junák ve Velké Úpě. Bylo mi umožněno, abych se této akce mohl zúčastnit.
Na horách již od pátečních ranních hodin padal sníh. K veliké radosti jedněch a zděšenému překvapení nepřipravených druhých. Jisté prameny uvádí, že těm třetím to bylo patrně jedno. Celkem a hlavně odhadem nás bylo: já + 7 velkých a 5 malých ze třetího oddílu + 4 velké a 10 malých z oddílu prvního.
Páteční večer jsme strávili hraním her a družnou zábavou. Hrál jsem poprvé v životě například takové 'Koště' a nikdy bych nevěřil, jaká je to prímová hra. V sobotu ráno, po snídani z vlastních, tenčících se zásob, se vyrazilo ven. Soutěžilo se o to, kdo postaví nejvyšší stavbu ze sněhu. Holky se sice držely víceméně při zemi, ale zato stvořily překrásnou
želvu a ubodanou želvu ježka. Skauti stvořili avantgardní bytost, do které krom nejdůležitějšího sněhu protřele zakomponovali kozu na řezání drěva a komínovou rouru.
My starší jsme od vlastních nápadů a představ přešli k realizeci něčeho známějšího a konkrétnějšího. V stále se sypajícím sněhu chladného dopoldne tak mohly nejen naše oči nakonec spočinout na modelu hradu Trosky, který měl sice k dokonalosti trochu dál, ale to bylo vyváženo na straně
druhé drobnými detaily jako je lavina, schody nebo figurky světoznámých horolezců. Po nezbytné fotodokumentaci jsme se v
rozličném tepelném stavu vrátili do chaty. Skauti si čekání na oběd zpestřili nácvikem disciplíny Azimut a práce s mapou na Svojsíkův závod. Oběd v podání první skupiny dívek byl obzvláště chutný. Připravili polévku, bramborové knedlíky a vepřovou pečeni se zelím. Po odpoledním klidu zpříjemněným Maskyho líčením první pomoci jsme se vydali opět ven. Sněhová bouře polevila
a svítilo sluníčko. Roveři připravili pro skauty signalizaci a další rozličné disciplíny. VD se vrhlo na sníh a neodolalo tvůrčímu pudu a pustilo se do stavby 'babylónské' věže. Díky nejprimitivnějším technologiím zpracování sněhu se podařilo postavit hodně vysokou věž. Holky, rozdělené opět na dvě půlky, hrály šipkovanou v okolních sněžných pláních. Po návratu povídaly něco o Lišce.
K večeři byla krupicová kaše. Do pozdních večerních hodin jsme pak
opět hráli rozličné hry - Mám rád všechny lidi v téhle místnosti, Medvěd ve srubu nebo taky Mám rád všechny lidi v téhle místnosti.
Neděle ráno. K snídani byla vánočka s máslem a marmeládou, čaj a hlavně výborná bílá káva z produkce Melta Klubu. Posilnění skauti pak doplnili dřevo do dřevníku. K obědu byla gulášovka a pak už se pomalu začalo uklízet a balit na cestu domů. Po pokřicích před chatou jsme sešli dolů do Úpy na autobus. Cesta autobusem byla zpestřena hrou na hudební nástroje a zpěvem. Po čtvrté
hodině jsme se živi a zdrávi štastně vrátili do nezasněžených Hořic a svých domovů.
Musím říci, že až na nezavírání dveří se mi celá akce moc a moc líbila a doufám, že mě 1. a 3.oddíl snad ještě někdy ssebou vezme.
-José-