Loňský rok jsme poprvé v historii střediska vyrazili na Intercamp – mezinárodní skautské setkání. Jelikož nás akce nadchla rozhodli jsme se Intercampu zúčastnit i letos. Loni byl Intercamp pořádán u nás, letošní rok se konal v Holandsku. Původně nás bylo přihlášeno 12, ale po omezení ze strany pořadatelů nás smělo jet jen 7 🙁 V porovnání s ostatními středisky to bylo velmi málo a tak jsme se spojili se střediskem Zvičina ze Dvora Králové nad Labem. Dohromady nás bylo 19. Organizátoři nám určili do autobusu středisko Stodůlky Praha.
Sraz všech tří středisek byl ve středu večer na Černém mostě v 18.00. Již v 19.30 přijel náš autobus, Karosa, který už něco pamatoval... Po 4 hodinách jízdy jsme dorazili na hraniční přechod Rozvadov, kde se většina účastníků rozloučila s republikou v McDonaldu. Poté následoval přejezd Německa. Většina lidí ho úspěšně prospala. Vzbudili jsme se asi okolo půl sedmé, kdy byla zastávka u jedné z benzínových pump. V případě zastávek na WC měla chlapecká část výpravy nespornou výhodu. Skutečně, 4 lidé vytvoří podstatně menší frontu, než 33 lidí. Po půl hodině jsme vyrazili k našemu cíli, k Maastrichtu. To že jsme v Holandsku jsme zjistili jen podle nového číslování silnic a holandských nápisů. Německo Holandské hranice prakticky neexistují, u silnice stojí jen malé cedule podle kterých zjistíte, že už jste v Holandsku.
Po chvíli bloumání po Maastrichtu jsme si byli jisti, že jsme si cíl výletu vybrali velmi dobře. Maastricht je nádherné město, se spoustou uliček a krásných upravených domů a zahrad. V době naší návštěvy byla zrovna v Maastrichtu pouť. Po prohlídce centra jsme vyrazili hledat Maastrichtské jeskyně. Oni to vlastně ani nejsou jeskyně, ale podpovrchové doly na pískovec. Po chvíli hledání jsme k jeskyním došli a díky báječné průvodkyni měli i skvělý zážitek. Po prohlídce následoval návrat do centra, kde byl rozchod. Po rozchodu zpět do autobusu a poté do kempu, kterým byl pro tuto noc kemp v nedalekém městečku Valkenburg. Kemp na nás zapůsobil už na první dojem. Na golfovém trávníčku se spalo přímo báječně, sociální zařízení byla v perfektním stavu. Asi 100 metrů od kempu byla rozhledna a bobová dráha. Na druhou stranu od kempu byla zřícenina středověkého hradu. A pod hradem, jak jinak, podpovrchové doly na pískovec.
Druhý den ráno jsme vyrazili do jeskyní a na zříceninu a hlavně na bobovou dráhu. Ta byla naprosto perfektní. Většina z nás ji vyzkoušela více než jednou. Z bobové dráhy jsme pokračovali na rozhlednu, odkud byl perfektní výhled do okolí. Jelikož nás začal tlačit čas, museli jsme vyrazit zpět do kempu, sbalit stany a šupajdit do autobusu. Ten nás odvezl do nedalekého Kadier en Keer, kde byl letošní Intercamp.
Po příjezdu bylo nutné co nejrychleji vyprázdnit autobus, aby mohl odjet. Vedoucí nás šli zaregistrovat. Pražáci skončili v subcampu 2 a my v subcampu 4. Měli jsme podstatnou výhodu, že vedoucí našeho subcampu byla češka. Její zástupkyni Wendy jsme znali z loňského roku. Kromě nás byli v našem subcampu ještě skautky z Opočna a Brno. Na první poradě jsme obdrželi lístečky, podle kterých se naše děcka rozdělila do skupin. Já a Miki jsme vyfasovali skupinu 31, která byla v pravdě mezinárodní – 9 čechů 🙁
V sobotu nás čekali ticket activites aneb aktivity, které měli jednotlivé skupiny napsané na lístečcích. Den začal otevíracím ceremoniálem, po kterém jsme se rozcházeli po jednotlivých stanovištích. V tento okamžik začal „malý“ chaos, neb skoro nikdo neznal svoji skupinu a tudíž vůbec netušil, kam se má vydat. Nejhůře na tom byli ti, kterým asi 5 minut po ukončení ceremoniálu odjížděl autobus na vzdálenější aktivity. Mnozí ani nikam neodjeli. My jsme naštěstí měli aktivity v areálu IC. Ale ani to nebylo zcela bez problémů, jelikož aktivity byly porůznu umístěny na veliké louce, bez jakékoli logiky 🙁 Každá aktivita tedy začala hledáním aktivity... Jako první jsme se měli učit cizí slova, ale jelikož jsme byli samí češi, tak jsme vše uměli, pak jsme si zahráli vybíjenou po holandsku. Poté jsme se učili motat provazy ze 4 slabších, opracovávat „kámen“ a zachraňovat vejce hozené ze 3 metrů výšky. Odpoledne nás čekali aktivity 4a,b,c. První byl kontejner plný písku a hodina času na to, dělat zde cokoli nás napadlo, poté následovalo znečištění Rýna a nakonec odpařovaní vody (aktivita na kterou jsme měli hodinu, ale zabrala nám asi 5 minut.).
Večer byl táborák, na naše poměry ale poněkud zvláštní. Opékali se na něm buřty a přikládalo se euro paletami. Také zábava spočívala pouze ve řvaní různých hesel.
V neděli měl náš subcamp na programu hike aneb výlet do okolí. Počasí nám moc nepřálo, byla celkem zima. Naše skupina měla start až v půl 12 a do té doby jsem slušně prochladli. Na start jsme tedy nastupovali nabalení jak cibule. První část hike vedla loukami do Maastrichtu. Jako průvodce nám sloužil papír s namalovanými křižovatkami a šipečkami kudy se na které dát. První kontrola nás potěšila. Byly zde k dispozici skákací balóny a tak jsme se řádně vyblbli a konečně i zahřáli. Na druhou kontrolu jsme šli podle návodu, kde bylo doleva, doprava a rovně.
Vyžadovalo to dávat pozor a nepřehlédnout žádnou křižovatku, abychom neskončili někde v háji. Těsně před koncem druhého úseku si Vojta vzpomněl, že si na první kontrole zapomněl batoh a tak jsme se vydali zpět. Na třetím úseku se šlo podle fotek. Největší práci nám dalo nalézt první domeček, pak už to šlo. V průběhu úseku byla i exkurze do Maastrichtského opevnění. Čtvrtý úsek byl zdaleka nejzajímavější. Azimutový pochod čítající asi 40 azimutů. A na konci nás čekal Top of the Hill (tedy pod pojmem hora si představte něco asi 150 metrů nad mořem vysokého). A z kopce to byl ještě asi kilometr na stanoviště autobusů, které nás odvezli zpět na tábořiště.
Večerní program byl zcela jasný. Naši hokejisté hráli finále MS ve Vídni. Díky mobilní internetové kavárně jsme měli možnost vidět zápas na vlastní oči. Tedy, asi 200 lidí se mačkalo okolo 2 počítačových monitorů. Ale atmosféra byla vynikající. Fandili s námi i Holanďané, kteří vůbec netušili o co jde a po skončení se ptali, co se to vlastně hrálo.
V pondělí ráno jsme se vrhli na balení, abychom měli co nejvíce sbaleno, než začne závěrečný ceremoniál. Na ceremoniálu byla vlajka IC předána Američanům, kteří pořádají IC příští rok v Německu. Po ceremoniálu jsme dobalili stany a postupně přemístili všechna zavazadla na místo, kam měl v 11 hodin dorazit autobus. Něco po 11 hodině jsme dali sbohem IC 2005 a vyrazili k domovu. Jelikož jsme měli ještě spoustu času, stavili jsme se cestou zpátky v Aachenu. Místní katedrála je opravdu impozantní. (I tady mají McDonalda ;-).
Cesta zpět probíhala celkem svižně a bez problémů až do půl druhé v noci. V tento moment zhasla naší Karose světla a to zrovna v ne moc přehledném a bezpečném úseku. S nouzovým osvětlením z baterek jsme dorazili na odbočku. Asi po hodině a půl řidiči zjistili, že nám přehnil hlavní napájecí kabel vedoucí od baterie k palubní desce. Závada byla provizorně opravena a my mohli vyrazit do Čech. V Praze jsme byli asi o půl 6, rozloučili se se střediskem Stodůlky a vyrazili k Smidarům, Hořicům a Dvoru Králové.
