Ráno mě probouzí sluneční paprsky a čistě modrá obloha. Neuvěřitelné - skauti jednou na výlet a ono bude hezky? Pro jistotu sice balím i pláštěnku, známe to, on si nás nějaký ten mráček určitě najde i ve Vesmíru, ale jak se později ukázalo, dnes jsem ji klidně mohla nechat doma. Na nádraží se schází téměř celý náš oddíl, dokonce i Vivianka přiběhla před odjezdem, takže nám nic nebrání užít si podzimního sluníčka.
Víte, kudy a jak se dostanete do Vesmíru? Někdo raketou a přímo vzhůru, ale my vlakem do Hradce Králové a autobusem číslo 9 až na konečnou. Tady to ale vůbec nevypadá jako ve Vesmíru, namítají některé, ale když se pozorněji rozhlédnou, zjistí, že jsme se ocitly až na konci Sluneční soustavy, támhle je přece planetka Pluto. Naše putování za sluníčkem začíná. Rozdělily jsme se do tří soutěžních družstev, každé se během cesty snaží získat co nejvíc lístečků s legendou k záhadné tajence.
Na každou planetu, planetku i kometu, kterou potkáme, si nezapomeneme sáhnout a porovnat ji s těmi předchozími. Zatímco nejvzdálenější Pluto byl jako špendlíková hlavička, takže jsme nejprve přemýšlely, jestli je to opravdu on a ne jenom nějaký hrbolek, Uran nebo Neptun by se už do dlaně světlušek neschoval.
Cesta kosmem byla vyčerpávající a nejmladší světlušky už opravdu unavené, takže jsme využily "meziplanetární zkratky" a od Uranu si to namířily přímo ke Slunci. Od sluníčka už je to jen kousek k Merkuru, Venuši i Zemi s Měsícem, kde byl (především díky blízké cukrárně:) cíl světlušek, skautky se to podívaly ještě o kousek dál k Marsu a planetce Ceres a cukrárnu vykoupily až po návštěvě hvězdárny a planetária. Tam jsme shlédly tři astronomické pohádky, dozvěděly se něco o podzimních souhvězdích a dalekohledem si prohlédly Slunce:
Kačenka kouká do dalekohledu: "Já vidím dvě sluníčka, ale to proto, že mám dvě oči." :))
Cestou domů v novém vlaku Českých drah, kde jsme vyzkoušely snad všechny vymoženosti:), jsme konečně rozluštily záhadné tajenky, vyhlásily vítěze skupinové soutěže a dojedly poslední zbytky sladkostí.
