Po deštivé noci a z ne zrovna příznivé předpovědi počasí se nedalo očekávat, že vysvitne sluníčko a bude nás celý den hřát, no zkrátka je už listopad. I přes to se nás na nádraží sešlo dvacet dva sestřiček a brášků. Nejeli jsme daleko jenom do Ostroměře tam nás vřele přivítal Medvěd se svými rodiči. Po pokřiku jsme vyrazili na srub Grey Grizzly. Cestou jsme se kochali krásnou podzimní přírodou. Ta k nám byla opravdu štědrá. V lese jsme zahlédli muflona, z louky vylétnout bažanta, v řece Javorce vodníkovu nohu a nad Hláskem kromě žaludů a bukvic také zbytek ošacení člověka pravděpodobně sežraného anakondou, jak znalecky poznamenal Brum-la. Na lesní cestě nám Pirát a Brum-la vyprávěli strašidelný příběh, který se ve zdejším lese kdysi dávno odehrál. Byl o strašných Urkánech (opicích), které kradli domorodcům jejich děti. A právě na pasece kde se vše odehrálo nás čekalo překvapení. Byla zde nastražena síť, asi past na děti Pirát ji nazval dětolapka. Všem se náramně ulevilo když se dozvěděli, že příběh o Urkánech byl úvodem do hry, kterou tady vlčata se skauty hrála. A ta síť, ta byla součásti zkoušky zdatnosti, kterou později všichni absolvovali. Ale dost už popisu cesty.
Na příjemně vytopeném srubu nás přivítali bratři Bažežeja a Tom strom. Po řádném průzkumu a občerstvení jsme se rozdělili do čtyř skupin a vyrazili na Grizzlyho šlápotu zdatnosti. Na ní nás čekalo přenášení klády, veliká pavučina (síť), slalom s dlouhým „klackem“ v hustém lese, poznávání zvířat, přeskok umělého potoka. Všichni v této zkoušce obstáli na výbornou. Áťa s Brum-lou mezitím připravili teplý čaj a oheň na opečení buřtů, které nám po náročném výkonu moc chutnali. Ve dvě hodiny se medvíďata rozloučila pokřikem s vlčaty a odešla na vlak do Ostroměře. Cestou nás zastihl déšť, který jsme se snažili zahnat zpěvem, to se nám však nepodařilo, trochu jsme zmokli. Usušili jsme se v čekárně. Čekání na vlak nám zpříjemnilo milé setkání se setru Eliškou z 1.oddílu, která nás naučila několik nových her. V nabitém vlaku dětmi, jsme také potkali vlčata ze třetí smečky. Po vystoupení v Hořicích jsme zamávali hradeckým TOMíkům a po pokřiku spokojeni z vydařené akce odešli domů.
A co dělala vlčata po odchodu medvíďat?
Vlčatům bylo smutno, že je bráškové a sestřičky musí opustit. Medvíďatům se totiž domů vůbec nechtělo, pořád brumlali: „Jé, ty se ale mají, že tu budou spát! My tu chceme taky zůstat.“ A komu že bylo smutno z odchodu Medvíďat? No, Holanďanovi, Adamovi, Děsetibojaři, Indiánské babičce, Medvědovi, Tommymu a Bažežejovi. Nejprve jsme je kousek vyprovodili a potom jsme museli vše uklidit, vzít pavoukovi jeho síť a hurá do srubu! Ono se nám totiž rozpršelo. Ve srubu bylo nádherné teplíčko. Bráškové si oblíbili vrchní patro srubu, kde chtěli uspořádat mejdan. Když jsme se ptali jaký mejdan, Holanďan prohlásil, že si vezmou sušenky a budou je jíst. Tak tomu říkám mejdan!! Nakonec si to Vlčata rozmyslela, protože se Bažežeja a Tommy Strommy pustili do vaření buřtguláše. A to vám povídám, když se začala smažit cibulka, a pak do toho voněly párky, tak to už bráškové s nosíkama pobíhali po srubu a očekávali, kdy bude večeře. Největší legrace byla, že Tommy s Medvědem oškrábali „pytel“ brambor a když Bažežeja nandával guláš, Tommy Strommy měl na talíři pouze jednu malou bramboru. Tomu jsme se pak smáli celý večer. Po krátké pauze pokračoval večerní program.
Nejprve jsme si povídali o stromech. Na to je velký odborník Tommy Strommy. Bráškové ho ale hodně doplňovali svými znalostmi. Bylo vidět, že jsou to znalci přírody a hned druhý den jsme se o to přesvědčili. Poté na neustálé škemrání brášků, musel Bažežeja vyprávět příběh u Knihy džunglí. Nechala se rozsvícená jen jedna svíčka a ponořili jsme se do temné džungle… Příběh byl zajímavý a napínavý. Nakonec pak začal program pro Vlčata neočekávaný - stezka odvahy s nočním nasloucháním a tichým našlapováním v lese. Bylo to od brášků odvážné, protože ještě nikdy nic takového neabsolvovali. Hlavně Adam byl odvážný, poněvadž se přiznal, že má velký strach, a tak mu ostatní dovolili pomoc Áti a Piráta. Všichni to zvládli na výbornou! Vrátili jsme se do srubu a učili se zpívat „vlčáckou hymnu“ a spoustu jiných nádherných písní. Samozřejmě, že nás v tomto zpěváckém kroužku zahlcoval svými vtipy Pirát. Břicha nás bolela ještě v neděli. Na dobrou noc jsme si zazpívali „Večerku“ a šlo se do hajan. Bažežeja ještě vyprávěl pokračování příběhu Mauglího a Tommy Strommy uspával Medvěda.
Nedělní probuzení bylo pro brášky, Toma a Medvěda šokem. Ona totiž byla rozcvička! Protáhli jsme si tělo a pozdravili sluníčko. To nám pak chutnala snídaně mnohem více než obvykle. Po snídani začalo velké uklízení – zametání, umývání nádobí, nanošení dřeva apod. Vše jsme dali do pořádku, aby se na nás Grizzly nezlobil a příště nás do srubu opět pustil. Zavedli jsme si také novou tradici – pokaždé když navštívíme zajímavé místo a strávíme na něm nějaký ten den, tak budeme stavět kamennou mohylu. A tak jsme do kamene vyryli „Vlci 06“ a vložili jej do mohyly. Vše jsme pak zpečetili slavnostním nástupem a pokřikem.
Tak a to je vše, Modrá šestka z Jitřenky
P.S.: Velký dík patří sestře Átě, bratru Brumlovi, Pirátovi a samozřejmě bráškům a sestřičkám z Medvíďat a Vlčat za jejich účast a skvělou usměvavou náladu.
