Výprava do ZOO
V sobotu ráno se sešlo dvanáct statečných na hořickém nádraží. Všichni jsme byli připraveni zúčastnit se výpravy do Prahy. V Hradci se k nám přidali ještě skauti z Jaroměře, takže nás nakonec bylo dvacet. Po dvou hodinách jsme dojeli do Prahy-Vysočan. Tam na nás měl čekat Admirál, který nám do telefonu sliboval, že pro nás přijede lodí. Nakonec nepřijel. Asi ztroskotal. Místo Admirála na nás čekal Tommy, který nás dovedl do malé klubovničky. Tam jsme si nechali batohy a hurá do ZOO.
Cesta byla jen pro silné a statečné, protože na nás čekala spousta nástrah: jezdící schody, přestup z jednoho metra do druhého a hlavně závěrečná cesta autobusem, kterým zrovna s námi chtěla jet ještě polovina Prahy. No, ale cestu jsme přežili a vystoupili jsme přímo před branou ZOO.
Ještě před vstupem Špagetka vyhlásila rozchod s tím, že se určitě někde potkáme a třeba půjdeme společně. My jsme se o to s vlčaty a Medvědem snažili celých šest hodin, ale skautky se na Špagetčin pokyn rozešly opravdu důkladně. V táboře vlčat (do kterého patřil ještě Tommy, Medvěd a já) nastala velká porada. Co všechno chceme vidět? Medvěd chtěl navštívit své čtyřnohé kamarády, Tommy okouknout stromy, které kácel v klecích u ptáků, Adámek hlasoval pro lvy, Babička musel vidět krmení vyder a já jsem se chtěla ohřát v nějakém tropickém pavilonu, pokud možno bez hadů. Nakonec jsme si splnili všechna přání, dostalo se i na automaty s dobrotami, dětské hřiště přímo v kleci lemurů, zmrzlinu…
V půl páté, ač jsem tomu nevěřila, jsme se opět všichni sešli před branou a těšili se na bezva cestu autobusem. Tentokrát přijel ještě menší a lidí bylo ještě víc než dopoledne, ale do klubovny jsme se nakonec dostali bez újmy na zdraví.
Po večeři se odvážnější a méně unavené skautky vydaly do víru velkoměsta. Naštěstí se vrátily všechny.
Ráno se už kluci nemohli dočkat snídaně, a proto si vypůjčili ty nejhlučnější hudební nástroje (buben, trubka, tamburína), které v klubovně našli a vyrazili budit skautky. Divím se jim, že ten rámus vydržely tak dlouho. Já bych vystřelila ze spacáku okamžitě.
Po snídani jsme vyrazili na Hrad. V poledne jsme se podívali na výměnu hradní stráže a kluci se přesvědčili, že vojáky na stráži opravdu nedonutí, aby se pohnuli. Potom už jsme se přes Karlův most vraceli ke klubovně, kde jsme měli uložené batohy.
Domů jsme nakonec dorazili s mírným zpožděním čtyř hodin, protože nás zdrželo a ujelo všechno, co nám ujet mohlo, ale všichni jsme byli velice spokojeni.
Lenka