Praha, šátková metropole - byli jsme u toho
Ano, náš 2.oddíl Jitřenka byl jako mnozí u toho, ale nejen to, my jsme se zapojili i do tvorby programu. Prezentační projekt naší patronátní země El Salvador, který vypracovala Terka, byl vybrán spolu s dalšími 35 projekty k realizaci a předvedení na oslavách v sobotu 21.4. v Praze na Staroměstském náměstí. Tak to byla pro nás velká výzva a zkouška, co dokážeme. Do přípravy se zapojili všichni. Nejmladší medvíďata vystřihovala a slepovala vlaječky El Salvadoru, vlčata splétala liány a trénovala „krvavé“ mayské hry, světlušky tvořily různé ještěry, kteří žijí v salvadorské džungli, mladší a starší skautky vymalovaly na plátno obraz salvadorské krajiny a doplnily ji o barevné papoušky. Autorka a koordinátorka projektu Terka nakreslila mapu Salvadoru, sepsala na plakáty všechny statistické údaje o této zemi a udělala spoustu další mravenčí práce. A co dělali dospělci? Podle předchozího popisu by se dalo říci, že už bylo vše uděláno, ale i my jsme se chtěli zapojit do práce. A tak jsme ušili státní vlajku, vyrobili transparent kdo jsme a koho prezentujeme, podle krojového předpisu salvadorských skautů ušili dva kroje a šátek, který se stal součástí obřího šátku na Staromáku, nastudovali mayskou kulturu a pravidla jejich her, no a samozřejmě zajišťovali technickou podporu celému projektu.
Pak najednou – JE HOTOVO ! ! ! Co teď? „Tak snad abychom do tý Prahy teda jeli“ řekla šéfová a stalo se. V pátek 20.4. se sešlo 15 zástupců z našeho oddílu na vlakovém nádraží v Hořicích . A tak jsme vyrazili vlakem směr Praha společně s prvním oddílem Zlatěnek z našeho střediska.Šéfová s Topinkou jely autem, protože vezly potřebný matriál na realizaci projektu. Když jsme dorazili do Prahy, jeli jsme přímo na místo našeho ubytování, a to metrem s výstupní stanicí Luka, kdo by nevěděl, je to na trase B. Tam jsem vystoupili, trochu nám to dalo, než jsem našli ty správné výstupní dveře směrem k naši budově, kde jsme měli nocovat, ale nakonec jsem to zvládli. Hodinku po nás přijela Šéfová s Topinkou, hold zácpy na Jižní spojce, kdo nezná, pozná až se vypraví do Prahy autem. Ubytovali jsme se a hned vyrazili na Křížíkovu fontánu. Jízdu městskou hromadnou dopravou jsme si doopravdy užívali, proč taky ne, když jsme to v rámci oslav měli zadarmo. Fontána byla nádherná, hlavně pak, když se začalo stmívat - romantika, gejzíry vody vystřelovaly vysoko do vzduchu v rytmu hudby, kdo neviděl, stojí to za to. Pak jsme vyrazili tramvají zpátky směr naše ubytování, viděli jsme i bezdomovce, spíš cítili, jelikož v tramvaji topili a bezdomovci bohužel nemají možnost moc velké hygieny. No a když jsem dorazili, šli spát. Čekal nás další den a na ten jsme museli být odpočati. Málem jsem zapomněla, večer jsem ještě zjistili, že nám chybí naše nejdůležitější rekvizita, a to plátno, a tak jsme hnedka volali Pirátovi. Ještě štěstí, že v sobotu druhá část našeho oddílu za námi přijela, tím pádem náš problém byl vyřešen. Děkujeme, Piráte.
V sobotu ráno v 6:00 vstáváme, moc se nám do toho vstávání nechce, ale musíme. Tak jsme vstali, vyčistili zuby, umyli oči a šli na snídani. Pak jsme zabalili veškeré naše potřebné materiály do batohu a do ruk a vydali se na Staroměstské náměstí. Tam jsme našli náš stan - americký kontinent - a jali se tvořit naši prezentaci. Společně s námi tam byli z Chille, Barbadosu, Jamajky, USA, Mexika, Ekvádoru atd. a hlavně my z El Salvador. Bohužel moc místa jsme neměli, ale jsme skauti, a tak jsme se nějak porovnali. A co u nás mohli návštěvníci vidět? Mohli se vyfotit za našim plátnem jako skautka, makak, bůh a nebo jako špion za křovím. (bude vidět na fotkách). Dále si od nás mohli odnést krásné tetování, které tvořila Topinka s Terkou. Proto všichni naši návštěvníci ten den chodili s originálními tetovacími motivy. Samozřejmě jsme se také podívali k ostatním, kteří prezentují, a zúčastnili se doprovodného programu. A pak to vypuklo, v 13:30 jsme přidávali náš šátek El Salvadoru k ostatním světovým skautským šátkům. Toho se zhostila Terka a vážně jí to šlo! Taky nikdo nemohl přehlídnout, odkud jsme. (uvidíte na fotkách) Po skončení prezentací jsme si šli ještě zaskákat na koncert Ready Kirken a pak vyrazili odvést věci na naší ubytovnu. Nemohli jsme ale den ukončit takto, rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna jela na Vyšehrad a druhá se jela podívat na Zličín. Moc spát se nikomu ten den nechtělo, takových zážitků, ale na konec jsme všichni usnuli, teda umřeli. V neděli ráno jsme vstali v 7:30, zabalili, šli na snídani a vyrazili využít ještě doprovodného programu. A co jsme všechno stihli? Zoo, Botanickou zahradu, Národní Muzeum a pak na vlak a frrr domů. Při příjezdu do Hořic nás čekalo překvapivé uvítání, Pirát s Vlastou, to musíte vidět! ( viz fotky)
My jsme se vydali do Prahy až v sobotu ráno, jeli jsme vlakem tak, abychom stihli slavnostní zahájení na staroměstském náměstí. Naše výprava byla věkově velmi různorodá, jely totiž všechny věkové skupiny, které jsou v hořickém středisku zastoupeny, tedy medvíďata, světlušky, vlčata, skautky, skauti i oldskauti. Už ve vlaku bylo jasné, že mají dnes skauti nějakou akci, protože na každém nástupišti přistoupila další skupina lidiček v krojích. Skauti byli i na pražském nádraží, na ulicích, v metru a čím více jsme se přibližovali ke Karlovu mostu a potom ke Staroměstskému náměstí, tím skautů přibývalo a přibývalo.
Na „Staromáku“ nás už vyhlížela druhá část naší výpravy, ti nás rychle zavedli do stánku Ameriky, aby se mohli pochlubit, co všechno si k EL Salvadoru připravili. Po návratu ze Salvadoru jsme se občerstvili, vyměnili si zážitky z metra a jezdících schodů a vydali jsme se na zeměpisnou expedici přes pět kontinentů okolo Husova pomníku. Nahlédli jsme do života amerických indiánů, přesvědčili jsme se, že Číňany čeká při každém jídle hůlkami opravdové dobrodružství, zkusili jsme si vyrobit pravé africké šperky a ochutnali jsme jejich pečivo a ovoce. Potom jsme si na chvíli vyzkoušeli, jak se žije klokanům v Austrálii (Johanka se na vlastní kůži přesvědčila, že takové klokaní závody nejsou žádná sranda) a vyfotili jsme se v salvátorské džungli. Svou cestu jsme zakončili v Čechách, tady na nás čekala zkouška našich skautských dovedností – upletli jsme si turbánek, správně seřadili nášivky na kroj, zahráli jsme si o skautský poklad a ochutnali pravou českou bábovku. Potom už jsme obsadili volné lavičky a odpočívali po cestě kolem světa.
Na velkém pódiu uprostřed náměstí mezitím vystupoval jeden slavný skaut za druhým, střídaly se umělecké skautské skupiny, velice působivá byla skupina bubeníků z jižní Ameriky, nebo skupina českých tanečníků – indiánů.
Mezitím zástupci jednotlivých adoptovaných zemí vytvářeli největší skautský šátek na světě. Vyrobené šátky skautů z jednotlivých zemí postupně přibývaly na obří síti a na konci programu už nad náměstím visel šátek složený z šátků všech skautských zemí světa.
Kolem třetí hodiny program pomalu končil, my jsme naposledy obešli stany, abychom zkontrolovali, jestli se něco nezměnilo nebo jestli jsme něco nepřehlédli. Naposledy jsme ochutnali všechny nabízené dobroty, Medvěd ukořistil půlku ananasu (medvědi totiž musí už od jara sbírat síly na zimní spánek) a děti oběhly poslední soutěže. Stany se začaly pomalu vyprazdňovat, mizela výzdoba, všichni začali sklízet, aby stihli další atrakce, které v rámci Šátkové metropole probíhaly.
My jsme se rozloučili s kamarády, kteří tam ještě zůstávali, prohlédli jsme si naposledy obří skautský šátek a vydali jsme se k nádraží.
Domů jsme dorazili až večer, všichni unavení, ale šťastní, že jsme také mohli být součástí oslav kulatých narozenin skautingu a tím i narozenin nás všech.
Všem, kdo se podíleli na projektu, velice děkujeme, udělali všichni kus pořádné práce a protože v našem oddíle je pravidlo chválit a chválit, všechny Vás chválím a za vedení oddílu děkuji, Vaše šéfová Katka -Bobina
Na článku se podíleli Pirát a Aťa, Šéfová- Bobina, Lenka Šádková
Převzato z archivu starého webu střediska.