Výprava na Hajaju nás překvapila, mysleli jsme, že bude alespoň nějaký sníh. Bohužel sněhu bylo hodně málo. Už dlouho jsme nazažili tak málo sněhu v tuto dobu.
To nás přece neodradilo, dali jsme si celodenní výpravu na Sněžku. Postupně jsme sešli do Pece pod Sněžkou, odtud Obřím dolem přímo na vrch Sněžky. V Peci se slunilo, ale po chvíli si všímáme pěkných černých mraků nad Sněžkou, jak neokrutně rychle letí. Pomalu stoupáme, pěkně se potíme a kousek před Polskou boudou cítíme narazy větru. Zatím to nebylo tak strašné, nic jsme si z toho nedělali. Před boudou jsme měli velký problém, abycom vúbec zalezli dovnitř. Vítr měl takové nárazy, že když člověk skočil po větru, tak ho to odhodilo. Na boudě jsme se ohřáli teplým čajem. Po půl hodině se vydáme na zpátek do chaty přes Sněžku. V životě jsem nešel tak dlouho od Polský boudy na Sněžku. Museli jsme se držet řetězů, aby se člověk udržel na nohou. S sebou jsme měli i mladší členy, ty s tím měli veliké problémy, museli jsme je držet a táhnout, abychom dorazili na Sněžku. Musím podotknout na Matesovu kšiltovku, která ulétla někam do Polska. Po dokonání Sněžky jsme se už docela radovali, sice tam byl největší vítr, ale dalo se na chvíli ukrýt. Po sestupu dolů nám vítr vál do zad, takže se nám šlo pěkně. Po sejití vyškového bodu vítr přestal foukat a my jsme si oddychli. Takovou náročnou cestu jsme už dlouho nezažili. Než jme dorazili na chatu, nadlábli jsme se na Růžohorkách. Večer jsme se zabavili hrama, znalostma atd. V neděli, kdy odjíždíme se počasí ještě neumoudřilo.
Hrnda