Už před druhou hodinou bylo jasné, že se v klubovně bude něco dít. Stěhovaly se stoly a lavice, Katka běhala s ubrusy v náručí, Libor a Medvěd nosili nádobí na umytí a Pirát ladil kytaru.
Ke druhé hodině se pomalu začali scházet mladší bráškové a sestřičky z družin medvíďat, světlušek, vlčat a skautek. Každý si nalezl místo u stolu, vybalil dobroty a čekal, co bude dál. Po druhé hodině Katka zahájila tradiční Mikulášský pokec. Hned po ní začal Pirát hrát na kytaru a všichni jsme si zazpívali naše oblíbené písničky. Potom už se o naši zábavu postaral Medvěd s Plašanem, alias bratr Saša s bratrem Slávkem. S nimi jsme se přenesli na slavný závod Velká pardubická, šťastně jsme odstartovali a všichni jsme i šťastně dojeli. Po náročném závodu nás čekal velký kulturní zážitek – bratr Saša s bratrem Slávkem nám předvedli něco ze svého tanečního umění! Dokonce jsme měli tu čest naučit se pár základních tanečních kroků. Všichni jsme se moc snažili, ale moc nám to nešlo, holt nám chybí dlouholetý trénink.
Po tomto uměleckém čísle jsme všichni uvítali přestávku na svačinu. Na kamnech už byl uvařený čaj a dobroty se na nás na stolech jen smály. Během chvilky jsme snědli všechny dobroty – cukroví, perníčky, jablíčka, čokoládu, medvědí dýně...
Potom jsme ještě chvíli zpívali a kolem čtvrté hodiny jsme najednou uslyšeli řinčení řetězů, zvonění a huhlání čertů a za chviličku už čerti řádili u nás v klubovně. Za nimi důstojně vstoupil Mikuláš a snažil se zlobivé čerty uklidnit. Ti už nás mezitím stihli postrašit a odnést Pavlíka za dveře. Asi se potom lekli štěkání Kima a Nera, nebo je uklidnil Mikuláš, protože si poslušně sedli a poslouchali naše básničky a písničky. Za ty nás Mikuláš štědře odměnil, pro každého se v košíku našlo něco dobrého. Potom se už Mikuláš rozloučil, čerti naposledy zarachotili řetězem a odešli.
My jsme si rozdali dobroty, abychom zapomněli na strach z čertů, zahráli jsme si „sedánka“ a potom se začalo pomalu uklízet. Přiblížila se totiž pátá hodina a venku už přešlapovali rodiče. Příjemné mikulášské odpoledne jsme zakončili oddílovým pokřikem.
Lenka Š.
Převzato z archivu starého webu střediska.