… aneb himalájské zápolení s uzlovačkou …
Tradiční střediskové závody v uzlování tentokrát netradičně s Yettim!
Sraz polárních výprav, které se tuto jarní sobotu rozhodly zdolat jeden z nejvyšších himalájských vrcholů, byl na letišti ve Lhase, hlavním městě Nepálu. Tady byli všichni přivítání nepálským velvyslancem, který vysvětlil pravidla dobývání himalájských osmitisícovek. Na Nepálském horském úřadě si potom zájemci o výstup na vrchol museli vyzvednout svůj polárnický průkaz, jen tak se mohli vydat na strastiplnou cestu. Do průkazu se jim potom zapisovaly jejich výsledky a výkony během celé cesty.
V prvním výškovém táboře nás čekaly rozehřívací úkoly – poskládat si origami, nafukovací vodní bombu, jako svůj talisman na cestu, uvázat ambulantní uzel nohama a hlavně dostat se ze zajetí zákeřného Nepálce, který polárníky přivazoval k židli. Snadné nebylo ani uvázání základních uzlů v rukavicích nebo dračího pouze jednou rukou, i když ve dvojici.
Kdo zvládl toto, bez obav se mohl vydat do druhého výškového tábora. Tady už se hůře dýchalo, museli jsme vážit každý náš krok. V nepálské vesnici jsme i přesto poradili bezradným ženám, jak si můžou zkrátí šňůru na prádlo, aniž by ji museli rozvazovat a znovu upevňovat. Chtěli jsme si také v horském potůčku nalovit nějaké ryby, ale vlasec se nám přetrhl, takže bylo nutné si ho nějak šikovně spojit. Před vytouženou svačinkou jsme přivázali polárního psa ke kůlu a ošetřili zranění nešikovného Fridricha, který se pořezal o plechovku, bez zaváhání jsme mu obvaz ukončili ambulantním uzlíkem. Trochu jsme se báli, když se přiblížila nebezpečná sněžná bouře, proto jsme vytáhli sluneční brýle a co nejrychleji jsme se přivázali k ostatním na konec provazu.
Dostali jsme se tak i do posledního výškového tábora, kde se odehrávala pouze jedna disciplína, a to ovšem nesnadné vázání uzlů na rekord. Pokořit svou uzlovačku bylo skoro stejně tak náročné jako dosavadní výstup samotný, skvěle se však dařilo vlčatům z 2. oddílu.
S vyplněným polárnickým průkazem se potom vytrvalí polárníci prokázali v Externí pobočce Nepálského horského úřadu a odtud už je pilní úředníci nasměrovali, kudy nejkratší cestou k vrcholu. Po namáhavém, dlouhém výstupu ho dosáhli všichni a v cíli, na nejvyšším bodě Himalájí, už na odvážné cestovatele čekal Yetti, který navíc všem dovolil, aby se s ním vyfotili. Pamětní lístek s fotografií z vrcholu s Yettim tak je pro každého nevěřícího důkazem, že letos jsme Himaláje opravdu zdolali.
Naše výprava tedy může být považována za velmi úspěšnou, nikoho jsme nemuseli horám ani Yettimu obětovat, nikdo neumřel vyčerpáním ani neumrzl, za což vděčíme především kvalitní vysokohorské výbavě většiny účastníků, mírumilovnosti Yettiho a našemu šikovnému zacházení s uzlovačkou.
-Jarča-
Převzato z archivu starého webu střediska.