Berkastel-Kues (Německo)
Evropské jamboree aneb setkání skautů a skautek z Nizozemí, Francie, USA, Polska, Německa, Belgie, České republiky a Velké Británie. Pořadateli tentokrát byli američtí skauti žijící na vojenských základnách v Německu.
Výpravy se z našeho střediska zúčastnilo celkem 20 skautů a skautek se svými vedoucími.
Středa 7. května
Vyrážíme pozdě odpoledne vlakem do Prahy, kde se setkáváme s našimi společníky na cestu. Po boji o nejlepší místa v autobusu se pohodlně usazujeme a v Plzni přibíráme malou skupinku tamních skautů a Yettiho, našeho reprezentanta v Intercamp Committee. Představuje se nám řidič Jirka, upozorňuje nás, jak se máme chovat v a k autobusu, abychom zdárně dorazili do cíle, a ujišťuje nás, že ty hnědé podšálky vracet nemusíme, protože žádné nedostaneme.
Čtvrtek 8. května
Cesta přes noc nebyla právě nejpohodlnější, ti dravější sice urvali kus místa na spaní v uličce, i tak se všichni rozlámaní a přeleželí probouzíme do jasného, slunečného, německého rána. Vstávání si zpříjemňujeme vtípky o místní dálniční policii až do chvíle, než ji na odpočívadle opravdu potkáme, a úvahami o tom, zda Němci dnes slaví konec války jako my.
Před cílem trochu bloudíme, to nám ale dává možnost vychutnat si nejen snídani, ale především pohled na kopcovitou krajinku kolem řeky Mosel, posetou vinicemi a domečky málem jako u moře. Intercamp se letos koná na ostrůvku právě na řece Mosel poblíž městečka Bernkastel-Kues. Vysazujeme tady Yettiho a dál pokračujeme do Lucemburku.
První, čeho si v hlavním městě Lucemburska pozorní skauti všimnou, je ovšem česká vlajka zavěšená bílou barvou dolů. Barbaři. Jdeme si spravit dojem do města. Pražáci míří do muzea (= 11 pater dějin a umění) a my si s Plzeňáky vytyčili cíl v katakombách na druhé straně města. Procházíme údolím podél vybetonovaného koryta místní říčky, chvilku mírně bloudíme, ale nakonec se ocitneme přímo v centru. Cestou sbíráme suvenýry jako staré noviny, které potom Cilka vloží do rukou soše na náměstí, či taštičku nejmenované značky, kterou Déňa vláčí odhodlaně až domů jako dárek pro sestru. Chvilku se bavíme rozveselováním hradní stráže, ale vedro je úmornější a úmornější, takže se snažíme co nejrychleji dostat do podzemních katakomb.
Rozchod na náměstí trávíme různě. Hanka hledá architektonické zajímavosti, Termit pohledy a Magda bagety. Jitka, Lenka a Cilka se baví pozorováním lidí, kteří jim nerozumějí, Déňa krmí cizí děti, Pepan obhlíží motorky, Honza chatuje v MacDonaldu a Zuzka s Terkou vybrakovaly parfumerii. Nejsmysluplněji strávil svůj volný čas ovšem Jirka, Mac a Radar, kteří objevili úžasné dětské hřiště. Zbytek odpoledne je jasný. Lepší místo neexistuje.
Když večer přijíždíme do kempu, jsme mezi prvními a můžeme si vybírat, kde si rozestavíme svoje stany. Je to skvělé místo, až do příjezdu Belgičanů a jejich obrvlajky, kterou se po celou dobu konání Intercampu snaží vztyčit a pevně ukotvit.
Pátek 9. května
Teprve dnes by měly dorazit všechny výpravy. My vyrážíme také, tentokrát pro změnu opět do Lucemburska na hrad Bourshied. Romantická zřícenina hradu se všem líbila především pro příjemné posezení, krásné záchody a pranýř, do kterého nikdo neopomenul vlézt a vyfotit se v něm. Na zpáteční cestě se zastavujeme ve městě Trier, které leží také na řece Mosel. Bohužel nemáme moc času, takže jenom zběžně procházíme historickým centrem a dáváme si rozchod. Dívčí skupina vyrazila do supermarketu a do parku a cestou zpět posilněny kofeinovými bonbóny zkusily ošálit několik automatů. Hanka je opět na lovu architektonických památek a skauti hledají technické zajímavosti.
Po návratu do kempu už to tu pěkně žije, stany se rozrostly a my málem s obtížemi hledáme ty svoje (především proto, že nám hlavní stan sousedi pobořili autem). Vaříme večeři a Terka se nedočkavě vydává hledat Brity, večerní zábava se rozjíždí ve Scouters‘ Clubu i mimo něj.
Sobota 10. května
Sobota je zasvěcena získávání nášivky Friendship Award. Jen ten, kdo se zapojí do mezinárodní skupiny a najde si přátele z cizí země, má právo ji nosit na kroji.
Ještě před slavnostním zahájením si dáváme sraz s ostatními českými výpravami před branou IC ke společnému velkému fotu. Než se všechny foťáky vystřídají, nějakou chvíli to trvá a skauti zatím přišli s nápadem vrátit se zpátky do subcampu pochodem. Hodnou chvíli se řadíme podle velikosti, ale výsledek stojí za to. Všichni zmateně koukají a podařilo se nám dokonce vyvolat falešný nástup, za námi se řadí další skupiny, aniž by čekali na hudbu, která vede ten pravý průvod.
Po slavnostním zahájení a přivítání už může začít samotný program. Rozdělujeme se tedy do mezinárodních skupin, každý skaut a skautka dostali lísteček s písmenkem a musí si ve svém subcampu najít dalších 8 lidí tak, aby společně sestavili slovo INTERCAMP. Hotovou skupinu si potom vyzvedne jejich leader a společně začínají plnit osm aktivit na stanovištích. V Jarčině mezinárodní skupině je záhadným způsobem Termit, Pepan, Trojka i Kuba, kromě nich tvoř tým také tři Američané (také kupodivu z jedné výpravy), Luca z Německa a Emanuel z Francie, kteří anglicky nerozuměli ani slovo, o to byla domluva s nimi ovšem zábavnější.
Na stanovištích čekaly na družstva především úkoly k prověření jejich týmové spolupráce – chůze „na lyžích“ ve čtyřech a seřazení se na lávce podle velikosti – a fyzických schopností, jako překážková dráha ve štafetě, „střelba“ pet lahví natlakovanou z nožní pumpy nebo hod botou na přesnost.
Po splnění všech osmi aktivit se potom skupina vydala na fotohike. V historické části města Bernkastel-Kues jsme hledali místa vyfocená na obrázcích a odpovědi na zadané otázky. Tady měla jistě velkou výhodu družstva s německými členy. Nutno podotknout, že takový nával turistů asi městečko nepamatuje, všude, kam se člověk podíval, viděl skauty a zase pro změnu skauty. No fuuj!, řekli by naši Plzeňští kolegové:).
Za aktivity na stanovištích i odpovědi ve fotohike testu sbírala družstva body a večer se v každém subcampu vyhlásilo nejúspěšnější družstvo. U nás se to podařilo skupině, se kterou hrála Terka. Postoupili tak do finálové hry a utkali se ve vyřazovacích bojích s vítězi z ostatních subcampů. Bojovali statečně a i díky našemu velkému fandění skončili na 4. místě. Terka tomu dokonce obětovala poutko u kalhot, když jí ho horlivá černoška během boje roztrhla. Nikdo potom nedokázal přesvědčivě vyvrátit fámu o Terčině pomstě oné černošce a následném příjezdu záchranky. Mezinárodní konflikt…:)
Večer se dál vesele navazují mezinárodní přátelství s Brity, čile se obchoduje v kokainové uličce s nášivkami, šátky a vším možným a klidně se rozjímá u ohně.
Neděle 11. května
Ráno vstáváme dost brzo, dnes se jde na hike a náš subcamp ho začíná plavbou na lodi po Moselu. Vystupujeme ve městě asi 15 km od kempu a podle mapy a ostatních skupin se vydáváme na trasu. Tam je připraveno pět úkolů, které musí výpravy splnit, aby nakonec získaly nášivku Hike Award. Jedná se například o vázání uzlů, využití šátku ve zdravovědě, znalosti o evropské unii nebo přírodě. Skauti jsou poněkud aktivnější, než by se skautkám a Termitovi líbilo, takže se u druhého úkolu rozdělujeme a kluci s Magdou vyráží napřed. Zbytek si svým klidným tempem užívá procházku německou krajinkou. Rychlogrupa dorazila do cíle v rekordním čase a zbytek parného odpoledne si zpříjemňuje na minigolfu a přípravami na večeři, zatímco skautky se chladí v kašně ve městě a hledají levné suvenýry a zmrzlinu.
Pondělí 12. května
Poslední den IC se snažíme co nejrychleji sbalit, vymámit z pořadatelů nášivku a zmizet dřív, než se do toho pustí ostatní. Ještě zastavujeme na prohlídku hradu Ramstein, který ovšem vůbec žádný Ramstein nebyl, protože hrad tohoto jména se nachází zhruba o 500 km jinde. Poblíž je ovšem vojenská letecká základna a výhled na ni skautům ke spokojenosti stačí. Cestou domů jsme zlomili leckoho rekord v počtu shlédnutých filmů za den. Žádný karambol, ani jiná nepříjemná vnitřní nehoda už nás nepotkala, na Borech se loučíme s Plzeňáky a za chvilku už i my vystupujeme u známé pražské klubovny.
-Jarča-
Převzato z archivu starého webu střediska.