V tomto roce slaví ruští skauti stoleté výročí od založení prvního skautského oddílu. První oddíl byl založen na konci dubna, proto hlavní oslavy připadly na státní svátek 1. května.
V Sankt-Petěrburgu probíhalo národní jamboree, kterého se zúčastnily oddíly z celého Ruska. Z největší dálky přijeli skauti z Omska, cesta jim trvala tři dny vlakem. Hlavním bodem oslav byl slavnostní průvod, který prošel městem 1. května.
Jamboree ale nebylo jediným místem oslav. Moskevští skauti uspořádali Velkou georgijevskou hru po městě, které se zúčastnili nejen skauti, ale i rodiče a široká veřejnost. Hra se konala nejen ke sto letům ruského skautingu, ale skauti – většina z nich jsou pravoslavní věřící – oslavili i den sv. Georgije, jejich patrona, který má v ruském pravoslavném kalendáři svátek 6. května.
Moji ruští skautští kamarádi mě také pozvali, takže jsem měla jedinečnou příležitost zúčastnit se jejich oslav. Hra začala slavnostním nástupem družin a společnou modlitbou. Během nástupu jsme se všichni přenesli do daleké africké džungle, ve které ještě žijí divoké kmeny, kterým vládnou moudří šamani. Družiny měly za úkol šamany najít a dozvědět se od nich něco málo z jejich lesní moudrosti. Aby si je šamani neuvařili k večeři, museli vyplnit různé zákeřné úkoly. Například měly za úkol rozdělat oheň jen za pomocí věcí, které mají v lékárničce. Některým, lépe vybaveným, se kouzlo povedlo, když smíchali hypermangan s glycerinem. Dalším úkolem bylo projít sítí pozadu jen za pomoci malého zrcátka.
Ale všechny hlídky úkoly splnily a vrátily se živé a v plném počtu. Hry jsem se také zúčastnila, ale hned na první hlídce jsem se dala do řeči s místním šamanem a moje hlídka mě opustila a nechala svému osudu. Naštěstí mě šaman nesnědl, dokonce mi řekl, že tuto hru přivezl jeden ruský oddíl v roce 2000 z Prahy a od té doby ji každým rokem pořádají v Moskvě.
Celá hra skončila v Parku vítězství, kam hlídky s menším nebo větším – až dvouhodinovým - zpožděním dorazily. A zde teprve začala oslava dne sv. Georgije. Všichni skauti se převlékli do krojů, vybalili z batohů oddílové vlajky a připravovali se k slavnostnímu průvodu. Průvod začal bohoslužbou v kostele sv. Georgije, ve kterém jim kněz posvětil vlajky a dětem rozdal domácí ikony. Potom jsme pokračovali k památníku obětem druhé světové války. Čestná stráž položila k pomníku věnce a kytice. Následovalo slavnostní vyhlášení výsledků hry a poté některé oddíly skládaly skautské sliby. Skautskou hymnou celá hra i slavnostní průvod skončily a oddíly se pomalu začaly rozcházet.
Pro mě to byl velice zajímavý a příjemně strávený den. Bylo zajímavé porovnávat naše tradice s těmi ruskými, zjišťovat, jak moc se od sebe liší. Ruský skauting vychází také ze základů od Baden-Powella, ale podobně jako v každém státě si i v Rusku přidali své národní prvky. Ruští skauti jsou většinou věřící, proto je pro ně naprosto normální zahájit skautský den modlitbou. Pro nás je naprosto nepředstavitelné skládat slib na takovém veřejném místě, jako je park v centru města. Rusové ale stále vychovávají své děti k úctě k padlým za války, rodiny s dětmi chodí samy k památníkům klást květiny, skauti tímto průvodem každoročně vzdávají hold svým předkům, kteří bojovali a padli ve válce. Proto se nikomu z nich nezdá divné stát před pomníkem s karafiátem v ruce nebo před ním slibovat. A nám, kterým se to divné zdá, nezbývá nic jiného, než přijmout to jako součást jejich výchovy a neurážet je svými projevy nesouhlasu nebo řečmi o tom, že my to děláme jinak a lépe.
Z Moskvy zdraví
Lenka Š.:)
Převzato z archivu starého webu střediska.