aneb zcela podzimní odpoledne 1. oddílu Zlatěnek
Celý týden lákalo sluníčko na procházku, a když jsme se konečně v sobotu odpoledne sešli, abychom si toho veselého podzimního počasí užili, po slunečných vyhlídkách ani památky. Obloha se zatahovala a vzduch jako by se zastavil.
O páteční schůzce vyráběly Sněženky a Lišky draky. Byla to soutěž dvou skupin pod vedením Anky a Zuzky s překvapením pro druhou družinku, jak vůbec bude jejich drak vypadat a jak moc dobře jim bude létat. Dráčata, aby se neřeklo, vyráběla dráčky taky – krásné, barevné a nápadité, leč ne zcela vhodné k létání. To se ale pokusila Cilka následně vyvrátit a s trochou představivosti se jí to snad i povedlo.
V sobotu odpoledne jsme ještě dodělali poslední úpravy létacích draků a vyrazili jsme ke věži. Cestou jsme hráli dračáckou oblíbenou schovávačku, ve které opět zářili Tonda i Fanda.
U rozhledny na Chlumu měla tedy proběhnout velká premiéra draků našich Sněženek a Lišek, nicméně vítr ne a ne zavanout. Světlušky vytrvale pobíhaly a snažily se dostat své výtvory do vzduchu. Pobíhala i Cilka s Editčiným dráčkem, ale úspěch byl podobně nevelký. Snad jen nahoře na rozhledně se minidrakovi od Škubalových dařilo a třepotal se ve větru.
Po ještě několika pokusech dostat draky do tam, kde nefoukal vítr, jsme se vydali cestou (a spíše necestou) k lomu vedle Rozsévačovy skály. Nanosili jsme si pěknou hromádku dříví, oloupali kupy březové kůry a dali se do hledání sirek. Nakonec se ukázalo, že naše vedení ve spěchu při odchodu z klubovny (který vůbec nebyl uspěchaný) prostě zapomnělo sirky. Nenašel se ani žádný kuřák, který by disponoval zapalovačem. A našla se pouze jedna KPZetka vzorné Lucinky, která byla vybavena čtyřmi sirkami. Jedné z nich odpadla hlavička, takže vlastně třemi. Teď anebo nikdy, řekla si Jíťa, Anka i Cilka a spolu s Jarčou se jim všem podařilo plamínky udusit.
Cilka tedy okamžitě vyhlásila soutěž o to, která skupina dříve přinese sirky nebo zapalovač. Světlušky a Dráčata se vydaly prosit kolemjdoucí procházkáře, ale nikdo neměl, nebo nechtěl věnovat krabičku zápalek skupince ohněchtivých dětí uprostřed lesa. Leckomu už kručelo v bříšku z představy buřtíků, které si už chtěli opékat, takže jsme rychle pobalili a vydali se do klubovny. Oheň jsme přece jen rozdělali, a to na zahradě nad klubovnou, třískami a hlavně sirkami z klubovny. Došlo tedy i na opékání, i když ne přímo tam, kde jsme si to představovali.
A naši draci? Uvidíme, co nám dovolí počasí. Třeba příští schůzku.
-Jarča-
Převzato z archivu starého webu střediska.