Poslední víkend před Vánoci jsme už tradičně strávili na horách. Na rozdíl od loňské
výpravy, kdy jsme kvůli nedostatku sněhu museli zpestřit program pěším výletem, jsme si
na nedostatek sněhové nadílky letos stěžovat nemohli. Už v pátek večer jsme se při výstupu
na chatu přesvědčili, že sněhu je opravdu dost. Někteří menší členové výpravy měli dokonce
značné problémy s batohem na zádech a sněhem po pás. Když už jsme se dobrodili zmrzlí do
chaty, nemile nás překvapily namrzlé podlahy a teplota ne o moc vyšší než venku. Úkol na
večer byl jasný – vytop si svůj pokoj, abys nezmrzl. To byl úkol opravu pro pořádné skauty,
mokré dřevo, mráz v chalupě, navlhlé sirky… Zima v chalupě nás sice překvapila, ale nevzala
nám nadšení z krásného sněhu, a proto jsme se všichni těšili na sobotní dovádění venku.
To někteří z nás začali už opravdu časně. Jirka s Honzou se vydali na východ slunce na
Sněžku a přesvědčili se, že i tam je sněhu dost. Naši skauti se vypravili na okruh okolo
Pěnkavčího vrchu a přišli s podobným závěrem. Medvědovi byl sníh jen po stehna, ale Kuba
s Tomem na tom utčitě byli hůř. Naše vlčata se statečně vrhla do vyjíždění sáňkařské dráhy.
Ačkoliv kluci pracovali celé dopoledne, ve vysokém sněhu se moc nesvezli.
Dobrodružný program pokračoval i odpoledne. Plašan vyhlásil naoko nevinné plavecké
závody ve sněhu a plavci ve chvilce změnili krásně zasněženou stráň v pláň po bitvě.
Ale ověřili si, že některé styly ve sněhu provozovat nelze. Shlédli jsme také několik
gymnastických vystoupení a bojových triků. Značně vyčerpaní šlapáním ve vysokém sněhu
a mírně promrzlí, přece jen bylo minus deset, jsme se vrátili do chaty, abychom se ohřáli u
kamen.
Nedělní dopoledne patřilo jako vždy úklidu. Ještě jsme se naposledy ohlédli za místem našich
sobotních radovánek a vyrazili k domovu.
Převzato z archivu starého webu střediska.