Zápis rangers z roverského kmene Vážky, který patřil k 2. oddílu Jitřenka.
A co že to je? To je naše nová rangers akce, kterou jsme si zvolily za pravidelnou.
Sešly jsme se v 10 hodin v klubovně. A kdo? Já, Beruška, Tomka, Šemík a Bobina. Ještěrka se nám předem omluvila, ale slíbila, že s námi půjde na večeři, kterou jsme si předem domluvily na 19. hodinu.
Nejdříve jsme se vydaly do Penny marketu, kde jsme utratily naše družinové penízky za dvě konzervy a nějaké dobroty. Poté jsme se vrátily na naši základnu, kde jsme si zatopily, uvařily, sedly si na nové lavičky a začaly vymýšlet program na tábor. Dohodly jsme se, že se pokusíme sehnat TEEPEE, že bychom mohly dělat vícedenní vycházky do okolí tábora a podobně.
Po nějaké chvíli se Tomka, Káťa, Verča a Blanka vrhly do vaření kolínek s vepřovým masem z konzervy a já jsem šla raději ven nasekat dříví. Během kuchařského umění mých sester jsme si ještě párkrát sedly k čaji a k sušenkám a bavily se. A potom už byl oběd.
Po umytí nádobí a chvilce trávení jsme se rozhodly, že se půjdeme provětrat. Hned u Habru jsme potkaly Zuzku s Bobšem, které jsme k sobě přibraly a šli se mrknout k cirkusu na Jízdárně, kde si Zuzuka nakreslila pár zvířátek a my ostatní jsme jenom mohli obdivovat její malířské umění.
Potom jsme se dostali na náměstí ke kašně, kde jsme se se Zuzkou a Bobeškem rozloučily a naše družina se pomalu vracela do klubovny. Zde jsme si opět uvařily čaj a povídaly si. Také jsme si napsaly pár testů.
A odpoledne uběhlo jak voda a byl tu večer – příprava na naši návštěvu restaurace. Teda nejprve jsme si připravily spaní a až poté začalo česání, převlékání a líčení. A v 18:45 už jsme byly připraveny. Naposled jsme hodily pár polínek do kamen a vydaly se naproti Šárce a Verče. Ona, Verča, si musela ještě dojít domů pro věci na noc, takže když vyšla ze dveří, měla plné ruce tašek, a proto se s Káťou vrátily ještě do klubovny. My tři jsme šly naproti Šárce, která po chvíli také vyšla. Schovaly jsme se jí za auto a chtěly jsme na ni vybafnout, což se nám moc nepovedlo.
U Tylovy ulice jsme se opět všechny sešly a vyrazily na Benzinu do restaurace Dalí. Naštěstí se zde našel volný stůl, který jsme okamžitě obsadily. Každá si objednala k jídlu, co chtěla, ale když se nás vrchní zeptal co bychom si přály k pití, začaly jsem se smát musely říct, že zatím nic, protože jsme ten den každá musela vypít nejmíň dva litry čaje.
Po výborné večeři jsme zaplatily a vydaly se ještě do Pizzerie na pohár. Zde jsem strávily další hodinku dobré nálady. Ale potom jsem se vrátily už do klubovny, kde s námi ještě na chvíli zůstala i Šárka.
A víte, co se stalo? V době, kdy jsem zde nebyly, nás kdosi navštívil a nechal nám zde lahodně vypadající placku, na které jsme si pochutnaly ráno při snídani.
Ale abych nezapomněla, také jsme měly v noci návštěvu, která se zdržela asi na 10 minut. Ale to je všechno, co napíšu.
Když už jsem si všichni vyčistily zuby a převlékly se do pyžam, tak jsme se vrhly do našich spacáků a šly spát. Pravda je ale jiná. V noci jsme si zapálily svíčky, které jsem rozmístily různě po klubovně a kecaly jsme. Někteří to ale nevydržely a usnuly, jako třeba já, Káťa a Lucka. Ráno jsme se dozvěděly, my ospalci, že si Veronika s Blankou povídaly až do půl sedmé. Potom ale také na dvě hodinky usnuly.
A bylo tu ráno – vstávání. Nejdříve jsme se převlékly, upravily a uklidily naše lože. Potom jsme si uvařily čaj a posnídaly ty výborné placky.
Nakonec jsme se zde zdržely až do jedenácti hodin. Nikomu se nechtělo domů, protože to bylo hrozně fajnový. Také jsme vymyslely název Hawaj, který každého uchvátil. A dohodly jsme se, že tato naše Hawaj nebyla poslední…
Nazdar Borůvka
Převzato z archivu starého webu střediska.