Pracovně-odpočinkovo-výletní výprava 1. a 3. oddílu na chatu Junák
O prodlouženém víkendu na nás na chatě čekala tradiční předzimní povinnost – příprava topiva na krutou krkonošskou zimu. Jako již po několik minulých let jsme si dřevo objednali z pily, takže odpadla starost s “težbou” dřeva z lesa.
Naše asi dvacetičlenná výprava byla v sobotu navíc posílena početnou rodinou Šádkových, díky nim nám práce šla příjemně a neuvěřitelně rychle od ruky. Před obědem bylo již všechno dřevo pořezáno a narovnáno ve dřevníku v chatě i před ní, takže Hanka, která v tu chvíli právě dorazila, mohla už jenom spokojeně zasednout k obědu. Počasí jsme si vybrali ukázkové – slunečné a teplé. Odpoledne jsme už jen douklidili okolo chaty a brigáda byla označena za uzavřenou a dokončenou.
Druhá část víkendu – odpočinková – nastoupila tedy v zápětí. Rozvalení na louce před chatou, posedávající u ohniště nebo polehávající na dřevníku jsme čerpali síly, relaxovali a vedli zasvěcené a plnohodnotné debaty. K večeru jsme vyrazili na malou procházku k chatě Borůvka. Ne však ledajakou – rozdělili jsme se do dvojic a jeden vedl druhého se zavřenýma očima náročnou a zlomyslně připravenou trasou. Na cestě zpátky se dvojice vyměnily a mohly si tak oplatit svoje zacházení. Kdo chtěl, mohl zkusit skok z asi metrové zíďky se zavázánýma očima. Nejlepší předvedl Plašan, který si k tomu ještě povyskočil.
Večer jsme si zpříjemnili noční hrou – tolik oblíbeným, legendárním a nezapomenutelným kuřákem.
Čas na třetí část víkendu přišel v neděli ráno – výlet na Sněžku přes Pomezní boudy a chatu JeLenku. Počasí jsme si vybrat lepší nemohli – opět slunečno a teplo bez mráčků. To také přilákalo do hor enormní počet turistů, takže stezka na Sněžku místy připomínala dálnici. Na Sněžce nás čekalo trochu zklamání z podoby nové Poštovny.
Cesta dolů už pak ubíhala velmi rychle a za chvíli jsme byli zpět na chatě. Výšlap to byl ovšem celkově nelehký a především mladší skautky Zuzka a Lucka a vlče Míša si zaslouží velkou obdiv!
Unavenost se podepsala spíš na vedoucích, skauti a skautky měli i přes celodenní výkon stále chuť na nějakou noční hru. Tentokrát jsme zvolili tajemnou cestu se samostatným návratem. Naštěstí se nevyplnila Trávova památná věta o nevyžádané změně bojovky pro děti v bojovku pro vedoucí a oba týmy se nám na chatu zase vrátily.
V pondělí byl státní svátek, proto jsme chatu opouštěli až tento den. Uklidili jsme a doufáme, že zásoby dřeva, které jsme připravili na zimu, vydrží.
Všem, kteří se výpravy zúčastnili, patří velký dík za skvělou a rychlou práci, kterou odvedli.
-Jarča-
Převzato z archivu starého webu střediska.