Je to, jako kdybyste přijeli na tři dny na velikou pouť, kde je spousta atrakcí a skoro samé děti a mládež. Nesmí vám vadit, že spíte v malém stanu, na kterém se ráno sráží ne kapičky vody ale kousky ledu, že si vaříte na zemi na propanbutanovém vařiči, zatímco vedle američtí skauti sedí v kempinkových křesílkách a grilují si v zařízené kuchyni slaninu (ale když pekli pstruhy, tak nám jednoho dali). To, že vám asi tak 5 m za hlavou občas projede místní vláček, že pro vodu, když zrovna teče, je to daleko, i že se o všechna dostupná hygienická zařízení dělíte s dalšími 2000 lidí, je v podstatě zanedbatelné oproti zážitkům, které se nám na Intercampu nabídly.
Už začátek cesty na západ Čech byla zajímavý. Zatímco část výpravy se vezla Jeepem (Eva, Katka a některá zavazadla) a stihla ještě obhlédnout hrad Přimda, dalších 15 lidí (Aneta, Kája, Lyda, Hana, Jana, Eliška, Bára, Evža, Tesák, Hrnda, Pes, Mates, Míša, Honza, Améba) poznávalo krásy českých železnic. 100 minutové zpoždění rychlíku, který nás vezl do Plané u Mar. Lázní posléze České dráhy napravily tím, že na nás s navazujícími osobáky čekaly a připojovaly dostatek vagónů pro davy skautů, sjíždějící se ze všech stran. Takže v pátek po druhé hodině odpolední jsme se již mohli ubytovat v kempu Sycherák, v subcampu Vítkovci a vrhnout se do na tzv. Plaza aktivity, což byly různé ruční práce – malování hrnečků, vyplétání dekorativních předmětů, náramků z bavlnek, výroba píšťalek z víček na kompoty, lisování znaků do kůže, hnětení vlastních tvarů mýdel nebo kuliček a zvířátek z ovčí vlny, potisk triček logem IC, vyřezávání holí, výroba lakrosek, vytváření šperků ze měděných drátků, svázání zápisníku …. Byla tam také hromada různých stolních her, i méně známých, a pán, který vysvětloval a učil, jak se co hraje.
Taky jsme navštívili skautské muzeum a prodejnu, poštu, kde jsme zakoupili do různých kronik pohledy IC s razítkem IC. Prohlédli jsme si i specielní sestavu čtyř podsadových stanů spojených do kříže, takže uprostřed vzniká ještě prostor navíc – „obývák“ nebo i „kuchyně“, protože se zde uvažuje i s možností ohně nebo kamínek. Večer jsme se trochu sháněli po hřišti, ale v tak narvaném kempu byly k dispozici pouze evakuační cesty, které musí být stále volné. Někteří proto raději navštívili čajovnu, kde bylo teplo a daly se hrát stolní hry. A taky jsme se začali hned družit s cizokrajnými skauty a často se povedlo od nich získat výměnou zajímavé šátky či jiné části výstroje.
Druhý den ráno jsme napochodovali k zahajovacímu ceremoniálu. Na lodi přes rybník přijel král a zahájil tak vstup nás - rytířů - do 15. století. A pak vyletěly nahoru vlajky všech zúčastněných států a zazněly slavnostní projevy. U dětí měli ale největší úspěch dva Holanďani v dřevácích, kteří nás naučili skandovat: „IC, Intercamp, Intercamp is OK!“ čti: „Aj sí, interkemp, interkemp is - ou kej!“
Rozdělení dětí do 12 členných mezinárodních skupin proběhlo na takzvaném „metru“ – přes celý kemp se táhl asfaltovaný chodník a každý člen si tam vyhledal číslo své skupiny, které předtím dostal na barevné mašličce. Každá taková skupina pak obdržela jednoho vedoucího, na což se zdálo, že postačí za naši výpravu Améba. Avšak francouzský vedoucí skupiny, kde byly také naše Hana a Jana, jaksi nedorazil, takže moje příjemná představa, že se budu pomalu procházet táborem a fotit naše skauty a skautky v akci, rychle skončila. Dostala jsem poněkud náročnější úkol - nepoztrácet ne 12, ale 14 různě velkých dětí a najít jim, kde se odehrává právě ta pro ně naplánovaná atrakce. Na Zlatokopy jsme díky těmto zmatkům dorazili pozdě, ale trochu jsme si zarýžovali, prohlédli polodrahokamy (a taky si při tom aspoň umyli nohy). Potom jsme si vyzkoušeli „Handicapy“ - jak se cítí lidé na vozíčku, jak se chodí slepým s hůlkou a jak se jim hází balonem, a taky „Den rytíře“ - jaké to je, být oblečen jako rytíř v drátěné košili. Před obědem ještě někteří stihli navštívit mimo rozpis populární trampolínu „4 v 1“. Odpoledne moje skupina měla lukostřelbu, provazochodectví a jakési taneční bojové umění „Capoeira“. Vzhledem k vedru jsme záviděli všem, kteří se dostali na lodičky a nejvíc těm, kteří se při tom „udělali“ (v rybníku bylo jinak koupání zakázáno).
Večerní koncert začal jedním zpěvákem s kytarou, který však uměl zahrát dobře i písně známých zahraničních skupin. Více ohlasu pak měli Beatles Revival, protože na jejich melodie se dalo pořádně tančit.
Druhý den jsme šli na Hike – prostě na výlet. Aby vše bylo bezpečné, bezpodmínečně jsme museli mít, dlouhé nohavice (klíšťata), kroj, a především něco proti slunci na hlavě, což bylo pečlivě kontrolováno naší „subcampshiefovou“. Pravda je, že slunce pražilo jak divé. Na Hike šly vždy 2 skupiny spolu, startovalo se v intervalu 7 minut. Po cestě byly připravené úkoly, plnění bylo i bodováno a na závěrečném ceremoniálu byli vyhlášeni vítězové (nikdo od nás to teda nebyl). Osazenstvo mně přidělené skupiny se mírně změnilo, což bylo ovšem trochu těžké poznat právě proto, že jsme byli spojení ještě s jednou. Že s námi nešli přespříliš veselí až nezvladatelní francouzští hoši, to jsme naštěstí vyjednali už předem, ale že k nám přibyly nějaké Holanďanky a vyměnily se Němky, to jsem zjišťovala až během výletu. Takže nebyl zas takový div, že někde u třetího úkolu jsme ztratili dva malé Američánky. Protože však vzadu nebyli, usoudila jsem, že šli s některou předcházející skupinou, se kterou jsme se smíchali při čekání, až na nás dojde řada na plnění úkolu. To se také potvrdilo, přes dvě další stanoviště jim to naštěstí došlo a počkali si na nás.
A co jsme dělali a viděli na výletě: sestavovali z jednotlivých čtverečků s domečky co nejvíc měst, plnili Kimovku – procházku kolem soch na Karlově mostě, někteří členové si zkusili, jaké to je být slepí jako Jan Lucemburský a na koni nabírali na dřevec kroužky, na Karlově univerzitě jsme luštili hlavolamy, cepem jsme ne zrovna bojovali, ale jen shazovali míček ze špalku. Na trhu jsme se seznámili se životem starých Keltů a mohli si hodit jejich oštěpem, pak jsme sestavovali mapu Evropy a stříleli velikým prakem. Cesta přitom vedla hlavně lesem - krásným přírodním parkem Valcha.
Po návratu do kempu jsme se snažili ještě vykořistit poslední Plaza aktivity. Na potisk triček bohužel došla ta správná barva, takže se na někoho nedostalo, zato jsme ještě mohli lézt po horolezecké stěně nebo vyrábět sádrové masky.
Večerní program byl opět inspirovaný rytířskými dobami. Nejprve jsme shlédli irské tance, potom historický šerm, ve kterém udatně bojovaly i dívky, a nakonec žongléry a jejich různé kousky s ohněm. Někteří členové výpravy však dali přednost vlastní zábavě – pinkání míčem kombinovanému s jeho vytahováním z přilehlého rybníka.
No a další den ráno už jsme balili, rozloučili se na závěrečném ceremoniálu a král zase odjel na lodi přes rybník pryč. Naložili jsme Jeepa a pochodovali na vlak. V Borku je pouze plechová bouda jako zastávka, ale České dráhy vyslaly 3 zaměstnance, aby nás organizovali a prodávali jízdenky, což byl opravdu dobrý nápad. Vlak přijel sice delší, než ten motoráček, co tam normálně jezdil a všichni se do něj vešli, přesto se některé výpravy shledávaly dohromady až v rychlíku na Prahu. My jsme dojeli dobře a nikoho jsme neztratili.
Takže zážitky byly vlastně jen kladné a někteří už plánují další Intercamp – za rok je v Holandsku.
-Sepsala Evža-