Mezinárodní setkání skautů a skautek západní Evropy ve Viersen Dülken v Německu
Na letošní intercamp jsme vyrazili opět autobusem a společnost nám dělali skauti a skautky z Prahy a z Habartova. Vyjížděli jsme ve středu večer a Hořice (i Praha) jakoby pro nás snad plakala. Déšť nás provázel celou noc. Jako zázrakem se ale vyjasnilo asi dvacet kilometrů před Kolínem nad Rýnem.
Ještě v noci jsme měli malou zastávku v Norinberku. Půlnoční procházkou jsme si ukrátili hodinu čekání. Nebyla to však hodina obyčejná, ale takzvaně Shortyovská, protože ten se se svou skupinou vydal na delší průzkum a jaksi pozapomněl, v kolik jsme to měli odjíždět.
Celodenní přestávku jsme potom měli až v Kolíně nad Rýnem. Nejprve jsme se šli podívat do muzea čokolády, kde naše skauty asi nejvíc zaujala ochutnávka sušenek máčených v čokoládě. Někteří se stali málem stálými „zákazníky“. Celé muzeum je však velmi zajímavě udělané. Kromě expozic je zde připravena velká spousta interaktivních tabulí a her. V osmisměrce na přísady do čokolády jsme dokonce vytvořili rekord dne (ačkoli Pražačky tvrdily, že ho ještě potom překonaly). Nejzajímavější ovšem byla sedací hra v nejvyšším patře.
Po muzeu jsme se vydali směrem ke katedrále. Vylezli jsme všech 532 schodů na její ochoz a naskytl se nám moc hezký pohled na celé město. Následný rozchod jsme využili různě – někdo lovil architektonické skvosty a kochal se památkami v centru, jiní se vrhli na McDonald a obchůdky se suvenýry nebo jen tak posedávali u kašny a užívali si sluníčka. Speciální průzkumnická skupina však měla závažnější poslání, které ovšem k velkému zklamání třech zúčastněných ještě nedopadlo úspěšně. Na zbytek času do odjezdu autobusu jsme se rozdělili na obdivovatele jarní přírody, kteří se vydali do ZOO, a na zbytek, který vyrazil lanovkou na druhý břeh Rýna. Cesta samotná byla zajímavě zpestřena více, než bychom čekali. Na druhém břehu nás opět potěšilo dětské hřiště se spoustou prolézaček a tobogánem.
Na místo letošního Intercampu jsme přijeli mezi prvními a měli jsme tak možnost vybrat si exkluzivní místo vedle stanu subcamp chiefů a kousek od zdroje vody. Večerní program probíhal velmi střídmě, každý přece jenom rád zalezl do stanů, natáhl se a užil si noc opravdu vleže.
Na pátek jsme měli naplánovanou okružní jízdu po státech Beneluxu. Začali jsme ve velmi zajímavém skanzenu v Belgii, následoval marný pokus o návštěvu katedrály v Genku v Holandsku a konečně návrat zpět do Německa. Stavěli jsme v Cáchách (Aachen) a hlavní atrakcí zde měla být slavná katedrála. Pro Hanku byla, zbytek si našel zajímavější objekty zájmu. Zemědělská skupina zde splnila cíl své cesty a plni spokojenosti si své místo v autobusu zacpali poklady z třípatrového hračkářství.
V sobotu ráno byl oficiálně zahájen letošní Intercamp. Nás tento den čekal hike – tedy výlet do okolí. Ten byl zpestřen škálou zajímavých aktivit – čichací a hmatová poznávačka, sluchové pexeso, hledání nepřírodnin pomocí dalekohledů, znalost mapy Německa nebo jejich produktů a stavba stanu, do kterého se nám všem podařilo vecpat. Nechyběl ani fotohike, neboli hledání významných památek podle obrázků.
Večer se ještě vybraná průzkumnická skupina vydala do supermarketu, zbytek relaxoval na tábořišti a zahájil směnný obchod. Po večeři proběhla také malá oslava Amébových narozenin.
V neděli na nás byla řada s Plaza aktivitami, tedy zábavnými soutěžemi a hříčkami v místě IC. Děti v mezinárodních skupinách plnili připravené a nutno říct, že velmi zajímavé úkoly. Víc než jejich skupina je však často zajímalo obchodování v exchange-uličce a spousta z nich se může těšit velmi zajímavými úlovky.
Večer na podiu vystoupilo několik improvizovaných skupin různých žánrů – od táborákových písní po rockový nářez. Na nástupu se potom Pepovi s Pájou dostalo velké cti, sundávali totiž českou vlajku.
Pondělí už proběhlo v plně balícím a pakovacím procesu. Ještě před začátkem závěrečného ceremoniálu jsme tábořiště opustili další IC tak můžeme považovat za úspěšně absolvovaný.
-Jarča-
