Výlet Klubu přátel skautingu do Českého ráje pod bedlivým skautským dozorem
Nejen prací živ je Přítel skauta, říkají nám neustále členové našeho KPS. Po dlouhé době se jim podařilo přesvědčit předsedu, aby pro ně uspořádal jejich historicky první výlet. Po vzoru skautů připravil předseda informační lísteček s potřebami, mezi kterými nechyběla ani uzlovačka nebo krabička poslední záchrany. Zkušené skautské maminky v řadách Přátel to samozřejmě nijak nezaskočilo, ačkoli my skauti věříme, že v nejedné rodině proběhla lekce uzlování a konzultace nad obsahem KPZ.
Konečně se tedy Přátelům stalo, že to byli oni, kdo přišli na nádraží na domluvený sraz a místo dítek, která zde obvykle zanechají napospas vedoucím a vesele jim zamávají, sami do vlaku nasedli. Tam už na ně čekal jejich skautský dozor Jarča, která od Hradce pracovala na vyklizení předního kupé nového vlaku, aby měli Přátelé dostatek místa a klidu. Toho především. Jeden pán odolal a věříme, že toho později velmi litoval.
Cílem výpravy byl zatím Turnov, odkud nás zkušený předseda neomylně vedl směrem na Hlavatici, a pak zlatou stezkou Českého ráje na Valdštejn. První občerstvovací zastávka proběhla na Hlavatici, následující za nemalou chvíli právě na Valdštějně. Tady předseda povolil rozchod a program dle vlastního uvážení. Kulturně založení Přátelé využili prohlídky zámku a nádvoří, kulturněji založení Přátelé potom usedli k dubovému stolu a nad sklenicí a párkem čekali na zbytek.
Zatímco druhý skautský dozor Evža byl teprve na cestě, opět se naše výprava rozdělila. Evě byla svěřena důvěra a čest vést skupinu na Kopicův statek a předseda dále pokračoval vstříc Evže a dalšímu posilnění zlatým mokem. Sešli jsme se opět kousek před Hrubou Skálou a tam, protože jsme nedbali předsedova příkazu, jsme museli vyběhnout schody Myší dírou na Hrubou Skálu, abychom se potom zase vrátili tou samou cestou zpět.
Ve skalách jsme se nachomýtli k natáčení jakési pohádky České televize a možná tak poskytli filmařům zvukový materiál v podobě Lenčina a Pavlova výrazného smíchu. Cestou na vlak jsme spěchali, ale jak se později ukázalo, časová rezerva byla více než dostatečná. Přátelský výlet tak možno označit za velmi příjemný a z pohledu skauta za dobře organizačně zvládnutý, neboť na nádraží nepřebývali žádní rodičové, kterým by nebyli dovezeni jejich potomci (což ve skautském světě považujeme za silné měřítko úspěšnosti akce).
-skautský dozor Jarča-
Převzato z archivu starého webu střediska.