Jarní výprava 1. oddílu Zlatěnek do Chlumce nad Cidlinou
Ranní vstávání sice není ničí oblíbená činnost, ale před skautským výletem to jde přece jenom lépe než do školy. To potvrdí skautky, světlušky a vlčata, která se v sobotu ráno sešli na vlakovém nádraží, abychom se společně vydali na první jarní výpravu tohoto roku. Naším cílem byl Chlumec nad Cidlinou. Díky brzkému spoji jsme tam dorazili poměrně brzo, takže jsme si čas ukrátili hříčkami v zámeckém parku.
Byli jsme rozděleni na tři vyrovnané skupiny. První série úkolů byla šifrovací a dala nám pořádně zabrat. Na zahřátí Cilka připravila náročnou finskou (tedy vlastně chlumeckou) stezku. Na začátku bylo nutné desetkrát oběhnout klacík, takže se všem před stezkou pěkně zamotala hlava. Nejvíce nás tu pobavila Anička a Jíťa, které se do toho vrhly opravdu obětavě. Záludné potom bylo světlo za obíhaným keřem, ale naštěstí zůstalo celé a my taky.
Stezku za velkého fandění proběhli všichni, vedoucí a Rosničky nevyjímaje.
Potom jsme měli domluvenou prohlídku zahradní železnice. Bohužel je ještě před sezónou a ne všechny vláčky byly připravené. Ten hlavní, který vozí návštěvníky po krátké trati, ale fungoval, takže jsme nikdo neváhal a nechali jsme se povozit. Samozřejmě nechyběla dlouhá série focení.
Další věc, kterou si na žádné výpravě nemůžeme odpustit je samozřejmě nakupování. Tentokrát bylo dokonce povinné. Každá soutěžní družina dostala 10 korun a jejich úkolem bylo nakoupit za tuto částku co nejvíce různých věcí. Tady suverénně zazářila skupina Aničky Černé, která tak domů mamince přivezla několik druhů prášků do pečiva, cukru a sody.
Potom nás čekala prohlídka zámku Karlova Koruna. Měli jsme moc hodnou paní průvodkyni jenom pro sebe, která si dostatečně užila našich zvídavých (a naprosto nepodstatných) otázek. Dovolila nám vzít si nazouvací pantofle na boty, což jsme ocenili asi nejvíc.
V zámeckém parku jsme strávili zbytek času do odjezdu vlaku. Stavěli jsme domečky pro skřítky. Nejhezčí měly určitě Jíťa s Cilkou, které to doplnily i odbornou přednáškou. Představily nám kouzelnou šišku a vysvětlily rituál, který zajišťuje štěstí po celých pět let.
Během čekání na vlak jsme si ještě zahráli Riskuj a prověřili skautské znalosti i to, co si pamatujeme z dnešního výletu – například kolik knoflíků měla paní průvodkyně na kabátu a přes jaké zastávky projížděl náš vlak.
Počasí nám docela přálo. Nebyl by to totiž žádný pořádný skautský výlet, kdyby aspoň chvilku nepršelo. Za celý den jsme se ale hezky vyvětrali a domů se vraceli s červenými tvářičkami.
-Jarča-
