Letní tábor 1. oddílu Zlatěnky a 3. oddílu skautů v Bohdašíně
Letošní tábor 1. a 3. oddílu střediska Junáka Hořice se konal opět trochu dál od domova, u Bohdašína, v krásném prostředí CHKO Broumovsko poblíž Teplicko-Adršpašských skal.
Protože si celý tábor stavíme sami, začínáme o den dříve se staršími dětmi a jejich hodnými rodiči a dalšími přáteli, bez jejichž pomoci bychom se jen těžko obešli. Tímto jim všem moc děkujeme! Během soboty se nám neuvěřitelnou rychlostí podařilo postavit téměř celý tábor. V neděli nás doplnily mladší světlušky a počet táborníků byl kompletní.
Nezvykle a nečekaně se letošní táborová hra, která nesmí na žádném táboře chybět, týkala obou oddílů – dívčího i chlapeckého – dohromady. Vyhráli jsme totiž společnou dovolenou na Hawaii! Rychlé balení a velká nervozita před cestou se ještě vyostřily důkladnou letištní kontrolou, ale ještě ten večer jsme seděli v letadle a čekali na čtrnáct dní lenošení kdesi u Honolulu… Jenže! Letecké katastrofy jsou letos poměrně časté, počasí nevyzpytatelné a pilot nepříliš zkušený, takže se stalo to, v co jsme nedoufali ani v nejhorších snech! Zřítili jsme se! Naštěstí kamsi na pevninu, na nějaký ostrov v tropech…. Takže jsme ztraceni??
Pro zvýšení nadějí na záchranu jsme se rozdělili do tří skupin – modří, zelení a žlutí – a snažili jsme nejprve vůbec přežít a poté se nějak zachránit z ostrova. Nejprve jsme v boji s úplatnými domorodci získali svoje věci z letadla a spoustu dalšího užitečného nářadí. Lovili jsme jídlo a vařili na otevřeném ohni a oblizoval se i Pája, který si až v polovině večeře uvědomil, že vlastně rizoto nejí. Každá skupina si také postavila svůj přístřešek a díky zajímavému architektonickému řešení většiny z nich tu strávili ne zrovna nejsušší noc.
Záchrana z ostrova se začala přibližovat, jakmile se skupinám podařilo objevit černou skříňku z letadla a v ní záznam letu, především pak posledních slov pilotů, které si někteří vyložili různě vtipně, správná verze však mluvila o vysílačkách v ocase letadla. Opravdu je tam našli a zavolali si pomoc. Pro snazší určení polohy museli však rozdělat oheň a celou noc ho udržovat. Zelení k ránu signalizovali také ohromným kouřem přes celý tábor. Avšak podařilo se a opravdu přiletěl vrtulník známé ruské značky a naložil ztroskotance tak rychle, že někteří zapomněli i boty.
Nejúspěšnějším týmem, tedy prvním zachráněným, byli žlutí – Cvrček, Dominik, Tomáš, Jíťa, Lucka, Kačenka a Anetka. Druzí skončili zelení (Pepa, Trojka, Pája, Cilka, Zuzka, Anička Holmanová a Lucinka) a třetí modří (Kuba, Termit, Nikolas, Lenka, Anička Černá, Vivi a Maruška).
Vydali jsme se na několik výletů do blízkého i vzdáleného okolí – navštívili jsme Teplicko-Adršpašské skály a velký úspěch zejména u starších mělo muzeum Merkuru v Polici nad Metují. Skauti si díky kolům užili i vzdálenější Ruprechtický Špičák, Broumov, Ostaš a Hvězdu.
Kromě jiného jsme si zkusili jít podle GPSky, střílet z luku i pistole, osvěžili si práci s buzolou a své orientační smysly. Připomněli jsme si první pomoc a zkusili simulaci záchrany raněných i s transportem. Hráli jsme obří scrabble, nesmrtelné ringo a dobývali jsme osmitisícovky. Batikovali jsme a na čínu jsme si vyrobili čínské hůlky (v podání některých spíše hole). Nechyběla ani stezka odvahy, tentokrát na hřbitůvek v lese, kde každý našel svůj malý křížek.
Jitka, Cilka, Lenička, Kuba, Cvrček a Pepan zkusili noční návrat ve dvojicích a všichni až nečekaně rychle svou cestu našli.
Ani letos jsme si neodpustili chuťovku pro rovery a rangers. Tentokrát vypukla v táboře neznámá epidemie a jejich úkolem bylo najít lék. Hanka, Katka, Janička, Aladin, Honza Šana, Jiříček, Tajfun a návštěvník Petr museli použít nejen svůj mozek k vyluštění všech záhadných šifer, ale pro indicie se i notně prošli a projeli.
"...A sakra! Rozšířila se mezi námi velmi zlá a zákeřná tečkovací nemoc, a protože je tak zlá, tak musela Hanča, Janča, Káťa a ňáký kluci proti ní hledat lék. A teď ňáká dobrá zpráva! Přijedou mamky!!! A taťkové!!! Na to se asi určitě těšej všichni ale já nejvíc. Jóóó!!!!"
(neděle 12. července, zapsala Vivi do kroniky tábora 1. oddílu)
Nejúspěšnější v táborovém bodování byla Lenka. Lenička byla také zvolena nejlepší skautkou tábora a Anička Černá nejlepší světluškou. V bodování pořádku stanů obstál nejlépe ten Cilky a Jíti.
".. a bylo velké, až tak velké uklízení, že jsme dostaly dva body (z deseti) a Cíla s Jíťou dostaly sluníčko..."
(čtvrtek 16. července, zapsala Lucinka do kroniky tábora 1. oddílu)
Nejlepší v bodování skautů byl Cvrček a Trojka, u vlčat Pája a Dominik. Hrálo se totiž o luxusní traktor značky John Deere od Bruder, takže malí traktoristi, jak byla pracovně přezdívána skupinka kolem Páji, Pepana a Nikolase, byli značně motivováni.
Na začátku tábora prošly světlušky Anička Černá, Lucka a Zuzka noční cestou, na jejímž konci na ně čekala jejich první skautská stezka. Vlčata Pája, Dominik, Nikolas a Tomáš složila vlčácký slib.
Mezi rovery byli tradičním oblíbeným rituálem uvítáni Cvrček, Pepan, Trojka, Honza Šana, Plašan a Medvěd.
Počasí nám letos nečekaně přálo. Pršelo přiměřeně, krátce a obvykle v čase svačin a poledního klidu. Déšť v době plánovaného táboráku jsme vyřešili opékáním buřtů nad kamny a zpěvem v jídelně; nechyběl tak ani večer k oslavě narozenin populárního Karla Gotta, ačkoli Včelka Mája s doprovodem kytary tak nevynikne…První týden nás zkoušela velká zima, druhý bylo tak horko, že došlo i na slavnou mezioddílovou vodní bitvu. Porážka se pak nesla lehce, protože kluci i holky si mysleli, že prohráli ti druzí.
Věříme, že i tento tábor jsme si všichni, od nejmladších po nejstarší, užili a už se těšíme na další.
-Jarča-
Převzato z archivu starého webu střediska.