Hned následující odpoledne po plese jsme se sešli v klubovně v indiánských oblecích a čekal nás Lov na bizona.
Po úvodní scénce, kde nás chudáci indiáni prosili o pomoc při lovu posledního bizona, se už naplno rozběhl „souboj“. Byl to souboj s uzlovačkou a svýma vlastníma rukama. Ve dvou kategoriích – světlušky/vlčata a nejmladší se hodnotila jak přesnost, tak rychlost. Rudé tváře se mohly dostat do štafety nebo projevit odvahu v tajné disciplíně.
Komu se podařilo disciplínou projít, získal obrázek indiána. Za tři indiány si mohl jít zkusit střelit do terče a vystřelit si nějakou sladkou odměnu. Indiáni stříleli málem do úmoru, nebo přinejmenším dokud zbývaly ještě nějaké odměny.
Na závěr se každý mohl vyfotit jedoucí na bizonovi a tento obrázek dostal jako pamětní lístek na své zápolení.
Hawk, domluvila jsem.
-Jarča-
Převzato z archivu starého webu střediska.