Tento víkend lze bezesporu označit za jednu z nejvíce překvapujících akcí. Původní plán byl vyrazit do Vítkovic na běžky. Plán dostal nafrak už v samotném začátku akce, neboť ne všichni ty běžky měli s sebou.
Páteční odjezd proběhl bez nejmenších problémů, to samé se dá říci i o cestě. Po příjezdu do Vítkovic si lyžaři oblékli lyže a vyrazili k chatě. Zbylá, pěší, část výpravy vyrazila po svých. Vše vypadalo dobře, až do momentu, kdy jsme museli odbočit z prošlapané cesty do louky. Hned první krok napověděl, že to nebude zrovna psina. Ono propadat se s kletrem na zádech a dalšími dvěma batohy v rukou až po pás do mokréhu sněhu není zrovna idylický zážitek. Cesta, která normálně trvá asi 2 minuty se protahla na čtvrt hodiny poměrně vysilujícího plazení se po sněhu... Když jsme se doplazili k chatě, tak jsme si mysleli, že máme to nejhorší za sebou, ale ouha. Chata má tři zámky. První dva šli otevřít jako nic, zatímco ten třetí moc ne. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že klíč k tomuto zámku určený do něho nemůže jít ani omylem. Takže jsme promočení a už slušně promrzlí stáli před zamčenou chatou - idylka. Začali jsme hledat cestu dovnitř. Po chvíli zkoumání jsme se rozhodli vyzkoušet okno. Ke slovu se dostaly KPZ a v nich provázky a drátky, ale i klíček od pokladničky :). To vše nám po delší době pomohlo okno vyháčkovat a dostat se dovnitř - přibližně hodinu a půl po příchodu na chatu... Pak už jen zbývalo přepilovat zámek, abychom nemuseli celý víkend chodit oknem. (Tu pilku jsme našli až v chatě - to jen tak na okraj, aby si někdo nemyslel, že jsme s sebou měli pilku a lezli do chaty oknem...) Zbytek pátečního večera utekl kupodivu bez zádrhelů.
Sobotní ráno vypadalo nádherně a rozhodně nevěstilo nic špatného. Vzhledem k tomu, jaká byla cesta od chaty, jsme se rozhodli nikam nechodit a věnovat se budovatelským aktivitám ve sněhu. Jelikož ho u chaty bylo více jak 1,5 a místy, kam spadl ze střechy, i více jak 2 metry, pustili jsme se do budování zemljanky. Asi okolo půl 2, když jsme se kochali pohledem do přírody, spadl ze stromu kousek od dřevníka malý, ale opravdu malý kousek sněhu. Pak už se ozvaly jenom tupé rány a střecha dřevníka zmizela - částečně spadla do dřevníka a částečně odjela po svahu. Nastala změna plánu - budovatelské aktivity se přeměnily na záchranářské. Přeci jen nám bylo líto, nechat pod troskami cirkulárku a další užitečné věci. Po chvíli přemýšlení o tom, kudy se do té změti máme vlastně pustit, jsme začali opatrně odhazovat sníh z tosek a postupně se prokousávat hloub a hloub. Nakonec jsme ještě museli trosky vypodložit, aby nám nespadly za krk. Vše nakonec dopadlo dobře a co šlo jsme zachránili. Večerní program byl oproti přechozím zážizkům zcela fádní.
Víkend jsme zakončili v neděli pozdním obědem v Novopackých sklepích.
