oddílová výprava Zlatěnek pod stan
Tropické letní počasí, když jedou skauti na výpravu? To vážně ani nebude pršet? uvažovala jsem, když jsem si balila batoh a radši přihodila i pláštěnku. Víme, jak to ve skautu chodí… Tentokrát mě ale počasí převezlo – opravdu nám sluníčko přálo, někdy snad možná až moc, takže domů jsme se po výpravě vracely všechny načervenalé a pořádně zapocené. Ale abychom nepředbíhali.
V pátek odpoledne se scházíme na vlakovém nádraží a náš cíl je jasný – kemp Sedmihorky. Hned, jak dorazíme, začínají světlušky žadonit, kdy se půjdeme koupat, když je tu tak krásný rybník. Zatím si jen máčíme nohy a čekáme na Evžu, jeep a naše věci.
Než postavíme stany, pořádně se ubytujeme a navečeříme, slunce pomalu zalézá za stromy. Před večerkou si ještě stihneme zahrát pár divokých her, aby se nám unaveným dobře usínalo.
Ráno nás ze spacáků vyhání extrateplé sluneční paprsky a aktivní Rosničky, které velí rozcvičce. Do plavek a do rybníka! zní nekompromisní rozkaz. Kupodivu nikdo neprotestuje a do vody se vrhá s chutí. Téměř hodinovou rozcvičku (že bychom měly tak sportovně založené světlušky?) musíme málem násilím ukončit, vedoucí mají hlad:) Po snídani se jdeme na chvilku projít do lesa, připomínáme si názvy rostlin a soutěžíme mezi družinami. Na prolézačce se příliš dlouho nezdržujeme, slunce praží, takže hurá znovu do plavek a do vody.
Podařilo se nám obsadit vor a bavíme se jeho potápěním a vynořováním. Až do oběda řádíme ve vodě. Po obědě balíme stany a s sebou si bereme jen malé batůžky. Loučíme se s Evžou, která nám veze domů věci, a vydáváme se do skal. Tam je rozhodně příjemně, světlušky mají ale, zdá se, energie stále dost, místo tradiční cesty zdolávají každý sebemenší, ale i sebevětší kopec podél cesty. Do Osudové skály si podle pověsti každá nezapomene vhodit kamínek, aby se jí splnilo její přání.
Cestu volíme nahodile, takže svačíme u opuštěného kamene, který je oblíbenou atrakcí i pro naše skautky a Lídu. Dál procházíme přes dvě vyhlídky na Hrubou skálu. Tady nesmí chybět nákup nanuků a drobností, aby světlušky utratily své kapesné.
Na vlak pro jistotu pospícháme a v čekárně se ještě stihneme pobavit četbou katalogu koupelen. Cesta domů ubíhá rychle, hrajeme Ahoj Pepo a Co bys dělala, kdyby a ani se nenadějeme a už vystupujeme na známém nádraží v Hořicích.
Další výlet za námi, teď už se můžeme těšit na velké stanování – tábor. Bude doufejme podobně slunečný a veselý jako tato výprava.
-Jarča-
Převzato z archivu starého webu střediska.