Letošní zima není na sníh příliš štědrá a o to víc jsme se těšili na hory. Sraz byl jako obvykle u Habru. Sešlo se nás ale málo a náš autobus zůstával poloprázdný, i když už všichni nastoupili. Všechno má však své výhody, a tak jsme měli na chatě neobvykle mnoho místa (dokonce zbyl i volný pokoj). A když už jsme konečně měli sníh, byl by hřích toho pořádně nevyužít. Proto jsme téměř celou sobotu projezdili na pekáčích nebo jiných více či méně ovladatelných vozidlech. Terén byl ideální - pěkně uježděný a trochu přimrzlý, takže jsme si vážně nemohli stěžovat, že nám to nejezdí. Jen to brždění muselo občas obstarat křoví pod cestou , ale s motivací, že kdo nezastaví včas, myje záchody, to najednou šlo mnohem lépe. A abychom neměli čerstvého vzduchu málo, zahráli jsme si večer jednu napůl venkovní a napůl paměťově-přemýšlecí hru. Škoda jen, že jsou ty víkendy tak krátké.
- Hanka -