V pátek 9.června jsme vyrazili prozkoumat naše letošní tábořiště. Měli jsme
se na co těšit, neboť nás čekalo tři a půl hodiny ve vlaku s třemi přestupy,
což, jak jistě sami znáte, je samo o sobě již velké dobrodružství. Ale
naštěstí ten den jezdily vlaky jen s malým spožděním a tak jsme jeli těmi
vlaky, kterými jsme původně chtěli. Na nádraží jsme zjistili, že vlak,
kterým jedeme v Bohdašíně nestaví a tak jsme si museli koupit lístky jenom
do Teplic nad Metují. Cesta naštěsí uběhla v klidu, pouze poslední úsek cesty
jsme jeli tazkvanými "splašenými kufry", což při teplotě 32 stupňů ve stínu
bylo opravdu nezapomenutelným zážitkem.
Asi okolo osmé hodiny jsme se doplazili na tábořiště. Sotva jsme postavili
stany, objevili se tam myslivci z místího spolku a prohlásili, že na
této louce probíhá o tomto víkendu lov kanců a že o nás tam rozhodně zájem
nemají. Co se dalo dělat, stany jsme strhli a šli hledat nějaké jiné vhodné
místo. To naštěstí nebylo daleko a tak jsme se asi v půl deváté usadili
na krásném místečku nad Bohdašínským nádražím.Stany jsme nechali
zabalené, pro případ dalšího nutného přesunu a raději jsme se věnovali fotbalu.
Bohužel jsme přehlédli fakt, že si nás díky našemu pocení začali velice všímat místní
komáři. Ku konci hry měl každý z nás okolo sebe slušný roj pobzukující havěti.
Toho jsme se nezbavili celou noc, ač se mnozí z nás zabalili doslova
od hlavy až k patě. Většina z nás se probudila velmi brzo a silně poštípaná.
Ráno byl na programu pro změnu fotbal, ale bylo takové horko, že se prostě
hrát nedal a tak jsme hráli "úžasnou" hru - něco jako na jelena, ale v sedě.
Tak jsem se do toho zabrali, že jsme málem zapomněli jít naproti Evže a
Olině, které přijely na tábořiště autem, abychom se dohodli, co kde postavíme.
Nastala bitva o strategické pozice, ale tu nejcenější - skvělý flek na latrinu -
jsme naštěstí uhájili. Po vysilujícím boji byl čas na oběd a polední klid. Po klidu jsme
vyrazili na vlak. Pro změnu mělo být naší cílovou stanicí Meziměstí. Ale po
třech kilometrech na slunci začala část výrpavy reptat a tak jsme na
příštím rozcestí rozdělili výpravu na dvě části - jedna šla do Teplic nad Metují
a druhá pokračovala do Meziměstí. Cestou do Meziměstí jsme nepotkali ani živáčka a
prošli jsme velmi zajímavou chatovou osadou Eldorado s starým, bohužel
schátralým kostelem.
Kupodivu se nám podařilo stihnou vlak, který jel
dřívě, než jsme si původně naplánovali. A bylo to velké štěstí, protože
jel "kupéčkový" spěšňák a ne "splašené kufry", ve kterých bychom ten den
nejspíše vypustili duši. V návaznosti jsme také měli štěstí, nikde jsme
nečekali déle než 10 minut a tak jsme dorazili domů okolo šesté hodiny.
Někteří z nás měli potíže dostat se domů, protože v našem městě probíhaly
závody veteránů - Turist Trophy a i touto dobou byly stále v plném proudu.