Ve středečních novinách se objevila zpráva o tom, že v Krkonoších, konkrétně v okolí Pěnkavčího vrchu byl spatřen záhadný tvor, připomínající himálajského Yettiho. Nezbylo nám tedy, než se vydat po jeho stopách a pokud možno se ho pokusit objevit.
Napřed jsme se museli pojistit proti smrti hladem. Na to jsme naštěstí měli poměrně jednoduchý recept. Ve čtvrtek večer, po šesté hodině večerní, jsme se sešli v naší klubovně a rozebrali si společné potraviny. Tento krok byl zcela nutný pro přídpad, že by na nás cestou na chatu Yetti zaútočil. Kdyby jídlo neslo jen několik nejsilnější jedinců, hrozily by pří Yettiho útoku výrazné ztráty na proviantu. Strategickým rozdělením potravin mezi většinu členů výpravy, jsme toto riziko minimalizovali.
V pátek, ve čtvrt na pět, se u topolu sešlo 35 statečných jedinců, kteří se nebáli Yettimu postavit. Náročný výstup na chatu se naštěstí obešel bez Yettiho útoku, ale vyčerpání bylo veliké. Po příchodu na chatu se objevily nové zprávy z novin, upřesňující informace, které jsme doposud neznali. Ze strategických důvodů došlo k rozdělení naší výpravy na čtyři menší skupinky, neboť tímto krokem jsme se stali mnohem operativnější a tudíž jsme se mohli mnohem lépe bránit. Skupinky bylo samozřejmě nutné pojmenovat a stanovit kapitány.
V sobotu ráno bylo potřeba prověřit psí spřežení, zda-li jsou dostatečně silná a inteligentní aby zvládla náročnou cestu za Yettim. Vetšina spřežení v této nesmírně náročné zkoušce uspěla.
Ale aby se netrápili jenom psi, bylo nutné prověřit i inteligeci členů výpravy, což bylo v čase před obědem trochu kruté, neboť hladové tělo špatně myslí.
Nastala otázka, jak přilákat Yettiho k nám, abychom ho nemuseli pracně hledat. Někdo dostal nápad, že bychom se mohli pokusit vymodelovat jeho ženu a tím ho k nám dostat. Každá skupinka se tedy vrhla do díla a o něco později již louku zdobilo 6 věrných podobizen Yettiho ženy. Ptáte se proč 6, když skupiny byly 4? To je jednoduché - s pomocnou rukou přišli i vedoucí - to aby se pravděpodobnost Yettiho příchodu zvětšila. Zde jsme ale lehce narazili. Yettiho reakce byla zcela nečekaná. Jeden model své ženy zboural již v průběhu odpoledne a druhý přes noc. Ano, tak krutý umí být Yetti.
Jelikož psí zpřežení byla již řádně vytrénována, nadešel čas testu soudržnosti týmu v náročném terénu. Týmy byly spojeny lanem a museli překonat nehezké překážky. Opět se ukázalo, že mezi námi nejsou slabí jedinci a všichni absolvovali tento test se ctí.
A pak se to stalo. Podařilo se nám vypátrat, že pro nás Yetti zanechal zprávu. A sice ve Velkém voze. Hmmmm, ale jak se dostat až k tomuto souhvězí, vždyť je to dálka. I ti nejmladší z nás by byli pěkně staří, než bychom k němu dorazili... Naštěstí jsme raketu stavět nemuseli, neboť nám Yetti toto souhvězdí postavil ze sněhových koulí přímo na louce nad chatou. Uprostřed souhvězdí se nacházela zpráva: Odjel jsem do Himaláje. Asi tady Yettimu bylo příliš teplo. Nicméně to nic nezměnilo na tom, že naše výprava prokázala při pátrání po Yettim notnou dávku odvahy, inteligence a fyzického nasazení.
Málem bych zapomněl... POZOR! ... Yetti není vegetarián.
