Ti, co byli na letošním táboře 1. a 3. oddílu, určitě tuší, kterým směrem jsme se toho slunného říjnového dne rozjeli. Ano, naším cílem bylo opravdu tábořiště v Radkyni u Nové Paky.
Zdolat kopec z Bělé nebyl pro nikoho problém, ještě navíc, když Lída cestu co chvíli zpestřovala nějakou hříčkou. Na tábořišti jsme si potom každá našla přesně to místečko, kde v létě stával její stan. Překvapila nás ta změna, louka se dávno vzpamatovala a po bahně, kterého jsme si tu v létě užívali, ani památky. V lomu jsme si potom rozdělaly oheň, opekly buřty, rohlíky, párečky a vůbec vše, co se dalo.
Ani jedna z vedoucích s sebou neměla mapu, takže cesta do Lázní Bělohradu byla zkouškou orientace a schopnosti udržet správný směr. Vše jsme samozřejmě zvládly a město bez problémů našly. Na četných zastávkách jsme si vždy zahrály nějakou hru, nejčastěji něco na rozhýbání, aby se nám dál vesele šlo. V lese jsme si opakovaly jména stromů, které jsme potkávaly a sbíraly pěkně zabarvené listy.
Ve městě se k radosti světlušek právě konala pouť, potom samozřejmě nechyběla návštěva cukrárny. A sladce naladěny už hurá vstříc maminkám:)
Převzato z archivu starého webu střediska.