Pro sáňkařskou výpravu na naši horskou chatu si nikdo nemohl vybrat lepší termín. Celou sobotu slunce na horách svítilo jako divé, takže před chatou se dalo sedět jen ve svetru a shlížet do nížiny přikryté inverzní mrakovou peřinou. My Zlatěnky jsme však zdaleka jen neseděly, jezdily jsme na pekáčích a taky šly na výlet skoro až na Portášky. Chtěly jsme si obejít alespoň kousek trasy, kterou musí každý den do školy a ze školy ujít dívka, bydlící na Portášových boudách. Ona nám totiž poslala pozvánku na zítřejší svačinu i s mapkou její cesty. Po návratu Zlatěnky kreslily, co viděly po cestě, a nejen kreslily, také vyráběly koláže z trhaných papírků. Sobotní večer, stejně jako předchozí, náležel hrám. Škoda, že už v neděli dopoledne jsme musely jet domů. -Evža-
