Pořádání letošního intercampu vyšlo na Francii. Jelikož se nám předešlé ročníky líbily, rozhodli jsme se i letos vyrazit. Dali jsme se dohromady s Pražáky a s Liběchovem a ve středu večer jsme se sešli v Praze na Zahradním městě. Čekal na nás zánovní autobus značky Man s fantastickým řidičem. Po osmé hodině večerní jsme vyraili směr Dejvice, kde na nás čekalo osazenstvo čajovny a kompletní vybavení čajovny. To byl trošičku problém, neboť autobus byl i tak narván k prasknutí. Využili jsme tedy obecně známé poučky o indukčním autobuse (vejde-li se do autobusu n věcí, vejde se tam i n+1 věcí), narvali jsem do něj všechno a vyrazili na Rozvadov. Zde bylo na programu tradiční rozloučení s republikou v Mc'Donaldu. Noční cesta přes Německo nám utekla velmi rychle, neb jsme ji celou prospali. Již v šest hodin ráno jsme stáli na parkovišti nedaleko Lemabchu u Maginotovy linie, konkrétně u pevnosti Four-á-Chaux. Otevírací doba byla ovšem až od 10. Rozložili jsme tedy u autobusu ležení a začali snídat. Po chvíli dorazila z průzkumu průzkumná četa s tím, že objevila tank. Všichni jsme ihned vyrazili k tanku, který jsme následující 2 hodiny nenechali ani na chvilku na pokoji. Před desátou hodinou jsme vyrazili k pevnosti, kde na nás čekal velmi sympatický pan průvodce. Prohlídka trvala asi 2,5 hodiny a byla velmi zajímavá. Asi nejvíce nás zaujala dvouhlavňová vysouvací houfnice, které vážila 100 tun a s kterou jsme mohli manipulovat. Po prohlídce pevnosti nastala pauza na oběd a po ní výprava na nedaleký hrad Fleckeinstain. Z nedalekého hradu se vyklubal hrad vzdálený asi 15 km, což bylo vzhledem ke 30 stupňům Celsiovým lehce vražedné. K hradu jsem dorazili v půli odpoledne. Jednalo se o krásný středověký hrad na vysoké skále, z kterého byl fantastický rozhled po okolí. Cesta z hradu mohla vzhledem k počasí pokračovat jedině na koupaliště. Našemu řidiči jsme odtud poslali naše GPS souřadnice a ani ne za půl hodiny byl již autobus na místě 🙂 Odjeli jsme do Gundershoffenu, kde se konal letošní Intercamp. Měli jsme domluveno, že zde můžeme přespat i noc před akcí. Na místě panoval "trochu" zmatek, leč nakonec se nám podařilo najít náš subcamp a rozbít zde své stany.
V pátek ráno jsme vyrazili do Mulhouse do největšího muzea aut na světě. Velikost muzea nás opravdu překvapila a jeho expozice snad ještě více. Na řádné prohlédnutí všech exponátů by člověk potřeboval tak týden. My jsme na to měli asi svě hodiny 🙂 Z muzea aut jsme se přesunuli do nedalekého muzea lokomotiv. Využili jsme možnost zakoupit sdružený lístek, který vyšel levněji. V muzeu bylo vystaveno přes 150 nádherných lokomotiv, vagónů i speciální železniční technika. Cestou zpět na tábořiště jsme měli dvě zastávky - v Colmaru, což je historické hrázděné městečko a v kláštěře Mt.Saint Oddile, který je postaven vysoko nad okolní krajinou. Autobus k němu šplhal 12 km do kopce. Večer jsme se přesunuli zpět na tábořiště, kdy byl již pěkný šrumec, neboť najížděli všichni účastníci. Byli jsme celkem rádi, že se nám podařilo ubytovat již den předem, v klidu. V 10 hodin večer byla porada vedoucích, kde jsme se dozvěděli , že nás v sobotu čekají ticket activites (aktivity v okolí IC) a v neděli hike (výlet do okolí).
Sobotní program byl poněkud zvláštní. Na předchozích IC ticket activites spočívaly v tom, že každý z účastníků dostal lísteček s rozpisem aktivit, kterých se může zúčastnit, a časový harmonogram, kdy na ně má jít. Letos nic. Bylo nám řečeno, jděte si kam chcete. V 10 hodin ráno však ze slibovaných 17 aktivit fungovala 2 stanoviště 🙁 Po obědě se situace lehce zlepšila, ale na atraktivních stanovištích byla tak hodinová fronta. Uspořádali jsme tedy soukromou akci, výpravu na průzkum místního supermarketu a hloubkový průzkum čajovny.
Na nedělní hike jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna část vyrazila společně s Angličany a druhá část společně s Francouzi. Počasí vypadalo poměrně nejistě, ale flákání se v táboře nepřipadalo v úvahu. Cílem hike byla zřícenina hradu asi 12 km od tábořiště. Asi tak v polovině cesty k hradu nás chytil takový slejvák, že jsme byli během krátké chvíle promočeni. Na kontrolním stanovišti jsme se na chvíli schovali do altánku a přečkali jsme to nejhorší. Asi za čtvrt hodiny se počasí umoudřilo a tak jsme mohli vyrazit k cíli. Za normálních okolností může být z hradní věže pěkný výhled do okolí, ale vzhledem k tomu, že se mraky válely až na zem, tak jsme neviděli zhola nic. Na chvilku jsme se ohřáli u ohně a vyrazili na zpáteční cestu. Po návratu jsme se vydali okupovat čajovnu s TEPLÝM čajem.
Pondělní ráno nás přivítalo trvalým deštěm. Vzhledem k tomu, že jsme měli balit, nás to zrovna moc nepotěšilo :/ Mělo to tu výhodu, že jsme alespoň balili velmi svižně 🙂 Během krátké chvíle jsme předali tábořiště subcamp chiefovi a provedli deregistraci u Jetyho a mohli jsme vyrazit směrem k domovu. Na zpáteční cestě jsme se zastavili ve Strassbourghu, kde na nás čekala projížďka na lodi. Jelikož jsme byli unavení a promoklí a na lodi bylo veké teplo, velmi silně nám padala víčka. Přesto nám v hlavě zůstalo spousta dojmů a viděli jsme evropský parlament na vlastní oči. Okolo půlnoci jsme dorazili do Prahy, kde na nás čekali rodiče s auty a odvezli nás domů. Výprava do Francie a na Intercamp 2007 definitvině skončila.
Převzato z archivu starého webu střediska.