Jak výpravu prožily světlušky, skautky a vlčata.
V pátek 20. 6. 2008 jsme se vypravili na Svitačku. Za dopravní prostředek jsme si vybrali mašinku a i když měla z počátku několikaminutové zpoždění, spolehlivě nás dovezla do Ktové, kde jsme vystoupili a odebrali se na tábořiště. Abychom nemuseli šplhat na Trosky a zdolávat prudký kopec, rozhodli jsme se jít zkratkou, která sice také nebyla po rovině, alespoň nebyla tak strmá. Když jsme postavili stany a dali si něco k snědku měli jsme čas na odpočinek, hry nebo houpání na houpačkách, které bylo obzvláště oblíbené. Po večerce si šli ti nejčilejší ještě zaběhat, aby před spaním nemuseli počítat ovečky a aby usnuli klidně jako beránci…
Druhý den ráno jsme stávali poměrně časně, abychom stihli dojít na vlak, který nás měl odvést na Hrubou skálu. Ve vlaku jsme se pozdravili s Medvíďaty. Po jedné zastávce jsme zase pokračovali sami a medvědi se jali výletničit. Před tím něž jsme pokračovali pěškobusem na zámek jsme si každý pořídili nějakou tu dobrůtku na posílení v jednom malém obchůdku. Po tomto nabrání sil jsme vykročili vstříc Hrubé skále. Když jsme přišli na nádvoří už zde bojovali šermíři. Shlédli jsme několik středověkých představení, podívali se do krajiny z věže a ti odvážnější zažili i lanové dobrodružství. Athos, Péťa a Terka totiž okusili velkou dávku adrenalinu, když se rozhodli kromě lanovky nebo slaňování podstoupit i přechod z jedné skály na druhou po lanovém mostě. Pod sebou měli 40 metrovou propast, ale všechno zvládli a odnesli si dobrý pocit z překonání sebe sama. Z Hrubé skály jsme šli pěšky zpátky na Svitačku. Cesta byla příjemná, protože jsme šli nejčastěji lesem a sluníčko ani nechybělo ani nepálilo. Když jsme dorazili zpátky, už nás tam čekala medvíďata, která přes den zažila spousta dobrodružství.
Protože cesta byla dlouhá a nám se udělalo v žaludku spoustu místa, které bylo nutné zaplnit, opekli jsme si každý aspoň jeden buřtík a zahnali hlad.
S medvíďaty jsme se vydali hledat tajnou chodbu vedoucí na Trosky a potom jsme se rozloučili, protože Medvíďata se vracela do svých domovů a my jsme se ještě vydali zdolat Trosky.
Večer přijel ještě jednou Pirát s Vlastou, tentokrát bez Medvíďat a všichni jsme si společně zazpívali pár písniček u táboráku. Po tom, co jsme dozpívali večerku jsme se zahrabali do spacáků. Oproti předcházejícímu dni se nám velice rychle podařilo usnout,asi proto, že jsme měli v nohách našlapáno přibližně 12 km.
Druhý den ráno jsme zabalili všechny naše saky paky a vydali se na vlakové nádraží na Borek. Cesta sice nebyla tak příjemná jako by asi byla do Ktové, protože se šlo dlouho po silnici a sluníčko do nás pralo,co to šlo, ale aspoň víme jakou cestu si vybereme příště. Vláček nás zase úspěšně dovezl domů, kde na nás už čekali maminky a tatínkové a my jim mohli vyprávět nové zážitky
A jak jí prožila medvíďata
Ani my malá medvíďata jsme si nemohla nechat ujít jedinečnou příležitost jet se podívat za staršími sestrami a bratry do Českého Ráje. Proto jsme se v sobotu sešli i s některými rodiči na nádraží a vyrazili vláčkem do Borku pod Troskami. Ve Ktové k nám přistoupili naši táborníci ze Svitačky. Rychle jsme se přivítali, sdělili si několik žhavých zážitků a už to bylo tady. „Padáky nasadit“ zavelel Pirát. Šup a stáli jsme na nástupišti v Borku.
Motto první části výpravy znělo: „Po stopách hořických skautů“. Dali jsme hlavy dohromady a vyrazili směr rybník Vidlák a Věžák. Po krátké zastávce u stánku na Vidláku jsme zalezli rovnou do skal. Pirát nám vyprávěl jak právě v těchto místech probíhaly v roce 1970 těžké šiškové boje. Co to, ale bylo proti tomu, když Áťa objevila senzační skalní prolejzačku. Všichni ji museli vyzkoušet. Potom nám Pirát s Áťou dali úkol. Vypátrat skautský symbol, který je vytesaný na jedné skále nedaleko malé jeskyně. Do pátrání se zapojili všichni. Výše zmíněnou skálu našla Ája s Johanou a v jeskyni nás čekalo další překvapení.Jaké?
Pssst!!!
To je přece naše velké tajemství.
Po tomto dobrodružství jsme se vykoupali ve Věžáku a vydali se na Svitačku. Tady jsme se najedli a počkali na ostatní sestry a bratry z oddílu. Když jsme nabyli dostatek sil, vyhlásil Pirát motto pro druhou část výpravy a to znělo: „ Vzhůru po stopách loupeživých rytířů“. Po krátkém úvodu se oddíl rozdělil do skupin a všichni šli hledat vchod do tajné chodby na hrad Trosky. Naši předkové si skutečně namohli vybrat lepší místo. Ale to neznáte náš oddíl. Všechny úklady a nebezpečenství, která na nás příroda nachystala jsme úspěšně zdolali a vchod do jeskyně našli. My medvíďata jsme se rozloučili a vyrazili na vlak k domovu.
Už se zase těšíme na příští výpravu.
Topinka, Áťa a Pirát
Převzato z archivu starého webu střediska.