Ze zpravodaje 1. oddílu Zlatěnky pro rodiče.
Letošní tábor proběhl poněkud dále od domova, než jsme byli zvyklí. Na četné žádosti dětí jsme se rozhodli změnit lokalitu a Radkyni nahradili za louku poblíž Raspenavy ve Frýdlantském výběžku. Nově jsme letos tábořili s oddílem svěltušek z Jaroměře, se kterými jsme měly společnou kuchyň i táborový kruh.
Začali jsme tradičně sobotní stavěčkou. Té se kromě starších dětí zúčastnila také kupa dobrovolníků z řad rodičů, kterým tímto moc děkujeme. Především díky nim jsme v neděli mohli vítat světlušky a vlčata v téměř kompletním táboře. Chyběla pouze brána do tábora skautů, což bylo celotýdenním úkolem roverů. Stavba to byla ovšem stabilní, jednu chvíli sloužila i jako úschovna kol.
Světlušky a vlčata se rychle zabydlely a tábor výrazně ožil, především o večerním osobním volnu. Propozice louky nás tentokrát donutily postavit oba táborové kruhy o poznání blíže, takže jít k sousedům na návštěvu nevyžadovalo přílišné úsilí a využívali toho hojně všichni – od divokých her a honiček nejmladších svělušek a vlčat o osobním volnu, až po večerní klidná posezení vedoucích v jedné či druhé kuchyni.
Z Hořic jsme si s sebou přivezly stroj času a po celý tábor jsme se ho snažily zprovoznit, technika se však neukázala naší silnou stránkou, protože ať jsme dělaly, co mohly, vždy jsme se ocitly přesně tam, kde jsme nechtěly. Stroj času nás zavezl do doby ledové, kde jsme se pokusily ulovit mamuta, na olympijských hrách jsme se utkaly v netradičních discipínách a nejen v časech starých Přemyslovců jsme přemohly Bivoje. Na chvilku jsme se ocitly i v pohádce, ve středověku, na Noemově arše nebo v podivném časoprostoru, kdy se z vedoucích staly děti a z dětí dospělí. A jeden den v budoucnosti stačil, abychom si zapamatovaly, že bez ručníku už ani ránu. Celé snažení o zprovoznění stroje času nakonec skončilo jakýmsi neskutečným zrychlením, kdy jsme v jednom dnu prožily to, co obvykle za celý rok. Odměnou byly ale také pravé Vánoce – s koledami a dárečky.
Táborovou hru vyhrála družina Javorek – Jíťa N., Domča J., Anička Č., Vivi S. a Lucinka Z. Nejlepší skautkou byla zvolena Lenka Z. V bodování pořádku stanů obstál nejlépe ten Cilky Š. a Jíti N. Nejlepší kuchařky byly z družiny Borůvek – Déňa, Lucka K., Anetka a Maruška.
Slib světlušek letos složily Dájka O., Lucinka Z., Anička Č., Adélka K., Anička H., Lucka K., Kačenka S. a Maruška M.
Rosničky Jíťa, Cilka, Léňa a Déňa splnily podmínky výzvy Noční návrat. Společně byly odvezeny autem na neznámé místo a měly se bez mapy i baterky vrátit zpět do tábora.
Pro starší rovery a rangers bylo připraveno několik chuťovek, aby se odreagovali a také oni si užili nějakou hru. Nejprve se Bětka, Lída, Mates a Vojta vydali po stopách expedice Peru 1970. S náročnou celodenní trasou, kterou postupně odhalovali z šifer a záhadných smsek, se poprali, jak nejlépe mohli. Hanka, Eliška, Janička, Tajfun, Aladin, Jiříček a Hrnda se potom proměnili v mechaniky a jejich úkolem bylo zachránit závodníky světoznámého automobilového závodu Targa Florio. Museli jim náročným terénem dopravit nářadí a důležitou náhradní součástku – pneumatiku. Jirka, Tajfun, Aladin (v té době již přezdívaný Šampónek), Hanča, Eliška a Janička se jedné teplé táborové noci vydali za mnohem náročnějším úkolem. Mírovými složkami OSN byli vybráni, aby osvobodili demokratického vůdce nejmenované africké diktatury. V rámci těchto záchranných akcí si Šampónek dokonce zaplaval, všichni však absolvovali náročnou celonoční cestu velmi úspěšně.
Všichni společně jsme uspořádali několik táborových ohňů a utkali se v několika bojovkách v lese – hráli jsme tradiční džungli i pašeráky. Táborem z protější louky byli skauti vyzváni na zápas ve fotbale. V napínavém boji nakonec sice nevyhráli, ale rozhodně se mohou chlubit větší podporou svých fanynek.
Počasí bylo tradičně táborové, chvilku sluníčko, chvilku déšť, ale věříme, že ani ty největší rozmary počasí nikomu nezabránily, aby si tábor užil a příští rok se vydal zase.
Převzato z archivu starého webu střediska.