Konečně se přiblížilo jedno z nejkrásnějších období v roce, tedy konec školního roku a začátek dlouho očekávaných letních prázdnin. A to je čas, který si už ani nedovedeme představit bez odjezdu na tábor.
Přípravné práce začaly už v pátek. Bylo potřeba naložit všechna zavazadla a táborové vybavení. Když bylo všechno vynošeno z kluboven a připraveno k odjezdu, vyrazila skupinka brigádníků přímo na tábořiště. Náklaďák, který nám vozí podsady a další těžké, ale nutné věci, měl totiž v sobotu jiné povinnosti, a tak bylo nutné ho rovnou vyložit.
Druhý den už začal tábor - tedy alespoň pro tu starší část osazenstva, která se zúčastnila stavěčky (světlušky dorazily až v neděli společně s vlčaty). Počasí nám přálo a práce šla rychle od ruky. Za chvíli už stála nejdůležitější část tábora, jakou je kuchyň s jídelnou, stany nebo laterína. Při stavbě nám hodně pomohli tatínkové a maminky, kteří přijeli s námi, a snad i proto zbylo více času a energie na další součásti táborového života. Letos jsme se v oddíle dohodly, že si postavíme pořádnou bránu. Ta měla i patro, ze kterého byl po jejím dokončení pěkný rozhled po táboře i jeho okolí. Stavěly jsme ji několik dní, protože po stavěčce se nám dost zkazilo počasí, a tak se práce musela přerušovat kvůli vydatným dešťům.
Štěstí na počasí jsme letos přiliš neměly. V průběhu celého tábora nám často pršelo a to byl dost rozdíl oproti loňskému roku, kdy jsme zažívaly třicetistupňová vedra téměř celý tábor. Nepršelo sice v jednom kuse, ale objevil se menší problém. Naše tábořiště je totiž celé na jílové půdě, ze které se neuvěřitelně rychle vytvořila pořádná vrstva bahna. Bahno nás provázelo doslova na každém kroku a nutno dodat, že na některých účastnících to bylo opravdu hodně znát (bahňákem tábora se s velkým náskokem stala Adélka). Ale jelikož skaut je nepromokavý a v bahně se neutopí, tak nám to v žádném případě nebránilo užít si tábor.
Letošní táborová hra byla plná cestování. Během dvou týdnů jsme objely celou Zemi a navštívily jsme všechny kontinenty. Začínaly jsme v Evropě, kterou jsme poznávaly během výpravy na hradiště Levín. Zkoušely jsme přelézt Berlínskou zeď nebo domluvit se v Maďarsku pomocí Gogo nářečí. Během cesty po Africe jsme putovaly po Egyptě a snažily jsme se dostat do středu pyramidy. Cestování však není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo, a tak jsme se ocitly i na pustém ostrově. Měly jsme ale více štěstí než Robinson a zůstaly jsme tam jen půl dne. Potom mohla naše cesta šťastně pokračovat do Severní i Jižní Ameriky. Dostaly jsme se dokonce na brazilský karneval, kde se tančilo a soutěžilo o sto šest. Velmi náročná byla návštěva u protinožců, tedy v Austrálii. Celý den byl totiž naruby a všechno se v táboře odehrávalo pozpátku. Budilo se tedy se slovy: "Vstávejte, bude večerka!" A také byla... Hned po probuzení:-)
Letos jsme měly také jednu specialitku. Jitka se totiž učí hrát na trubku, a tak jsme si mohly poslechnout budíček, hymnu i večerku jinak, než jsme byly do té doby zvyklé.
Myslím, že tábor se nám opravdu povedl. Bohužel dva týdny uplynou jak voda v potoce a nám teď zbývá jen těšit se na ten příští.
-Hanka-
Převzato z archivu starého webu střediska.