Letní výprava oldskautů do Orlických hor
V pátek odpoledne nás Karel posbíral i s objemnými zavazadly, a protože jsme se chtěli vyhnout hlavnímu tahu Hradec – Orlické hory, zvolili jsme cestu s plánovanými i neplánovanými objížďkami a poznali tak místa, kam jsme se ještě nikdy nedostali.
Šerlich jsme dostoupali bez závad, zaparkovali u Masarykovy chaty a vydali se se zavazadly k terénní chatě ochrany přírody, kde jsme zahnízdili a povečeřeli, porozběhli se po okolí a před spaním jsme si ještě dlouho povídali.
Sobota byla náročná, z Šerlichu jsme sešli Trčkovskou přírodní rezervací do Orlického záhoří, absolvovali poučení slovy i názornými kresbami na tabulích při cestě o chráněné vzácné flóře a fauně a Trčkovskou loukou jsme se dostali k Bedřichovce, odkud byl dlouhý náročný výstup na Velkou Deštnou, 1115 m n.m. Přes Malou Deštnou na Šerlich to pak už šlo převážně z kopce. Počasí krásné. Za odměnu jsme si uvařili špagety a padli po krátkém besedování do postelí.
Neděle začala modrým nebem a skončila bouřkou s krupobitím a promáčením doslova na kůži. Vydali jsme se opačným směrem než včera přes rezervaci Bukačka na Vrchmezí, 1084 m, kterou tímto směrem končí hřeben Orlických hor.
Je to nejvyšší hora polské části Orl. hor a nazývá se Orlice. Na vrcholu v r. 1946 vyhořela chata a zbyla kamenná deska připomínající návštěvu císaře Josefa v roce 1779. Jana s Járou odbočily na Polomském sedle do Šerlišského Mlýna, odkud pokračovaly na Šerlich, což bylo jejich štěstí, protože se o chlup vyhnuly bouřce s kroupami, což zastihlo ostatní, kteří se vraceli stejnou cestou, ale později.
Takže jsme se vyždímali, převlékli, co bylo suchého, uklidili a vrátili se spokojeně domů.
Zapsala Číča