Pravdivá zpráva o výskytu medvědů pod hradem Pecka
Dne 17.11.2007 se Šedí medvědi probrali ze svého zimního spánku,vylezli z brlohů a různým způsobem dolezli do Horního Javoří k medvědici Jáře. Byli to Marie,Áťa,Číča, Pirát, Brumla a Muskwa.
Nejdříve se vydatně posílili obědem, který jim Jára připravila a pak vyrazili na lov. Slezli do údolí a vystoupali na hrad Pecka, který se tou dobou už jen hrozivě tyčil v houstnoucím soumraku. Na Krkonošské vyhlídce si prohlédli krásné okolí, které připomínalo černocha v tunelu a po krátkém bloudění se v dáli objevilo světýlko.To nás dovedlo přímou cestou někam úplně jinam (ale jen o kousek – do Arnoštova).
Večerní polévka z olomouckých tvarůžků sice nejprve vyvolala značnou nedůvěru, ale pak jsme se všichni jen olizovali. Protože byla kytara chystali jsme se ke zpěvu.Chystání trvalo až do půlnoci, protože všem pusy jen jely a vzpomínání na společně prožité události za posledních 40 let nebralo konce. Jediné co kalilo Jáře mysl bylo, že svatý Petr nedodržel svůj slib krásného počasí a výhledu na Krkonoše a celý den byla mlha vpravdě „londýnská“.
Druhý den ráno vylezli medvědi z brlohů a ejhle – vlevo Kotel, Zlaté návrší,Vysoké kolo, vpravo Stříbrný hřeben, Studničná hora a Sněžka – prostě Švejcary. Jára se udobřila a po splnění zanedbaného slibu ze včerejška – zpěvu při kytaře – jsme vyrazili znovu na Krkonošskou vyhlídku, abychom si to ještě lépe užili.
U hřbitova u Bukoviny (ale zatím se tam nikdo z nás nechystá) jsme se rozloučili s Číčou a Muskwou, kteří nedali jinak než, že se vrátí po vlastních tlapách a po návratu domů slezina poklidně dodoutnala.
Určitě napřesrok znovu.
Převzato z archivu starého webu střediska.