Počasí máme letos pěkně suché, a tedy přímo stvořené pro výlety a výpravy. Proto jsme se rozhodly, že toho musíme pořádně využít a vyrazit za hranice všedních dnů. Naším cílem se stal Český ráj.
Sešly jsme se v pátek odpoledne na nádraží a vláček nás odvezl až do stanice Ktová. Tam jsme změnily dopravní prostředek a dále jsme využívaly své vlastní nohy. Vylezly jsme na Trosky, kde jsme samozřejmě navštívily hrad a pokochaly jsme se krásným výhledem. Z hradu už šla cesta stále z kopce, a tak jsme byly za chvilku na tábořišti Svitačka. A jelikož se pomalu schylovalo k času večeře a my jsme byly po tom ťapkání tak trochu vyhládlé, opekly jsme si buřty. Pak dorazil José, kterého jsme netrpělivě vyhlížely, jelikož nám měl přivézt stany. Podnikly jsme s ním také malý průzkum okolního terénu ve snaze nalézt jeskyni, ale ta je bohužel velmi důkladně zamřížovaná.
Druhý den ráno už počasí nevypadalo tak slibně, jelikož do plachet stanů nám rytmicky bubnovaly malé kapičky vody. Brzy je to ale přestalo bavit, a tak jsme si mohly v klidu a suchu zahrát nějaké hry a uvařit si skvělou gulášovou polévku, která zachutnala natolik, že jí nezbyla ani kapka (i přesto, že Zuzka Z. si na ní příliš nepochutnala:-). Když jsme sbalily stany, vydaly jsme se na další cestu. Ta tentokrát směřovala do Troskovic. Tam nás lákalo jedno neobvyklé muzeum, totiž Muzeum panenek a medvídků. A nebyly to panenky jen tak obyčejné. Mnoho z nich bylo podle skutečných dětí z celého světa a některé měly pravé vlasy a skutečné zlaté řetízky a náušnice. A rozhodně ne všechny byly na hraní. Na některých se ženy učily koupat miminka, jiné sloužily jako pomůcky pro budoucí zdravotní sestry nebo jako dokonalé modelky. Bohužel se tam našly i panny, které pomáhají policii při vyšetřování týrání dětí. Celé muzeum bylo zajímavé a jeho návštěvu můžeme doporučit třeba těm, kdo touží vidět těhotnou Barbie:-)Pak jsme po krátké přestávce vyrazily dál až do Borku, kde jsme opět nasedly na vlak a nechaly se odvézt domů.
Převzato z archivu starého webu střediska.