Svitačka 8. – 10. 6. 2007
V pátek odpoledne jsme se sešli na vlakovém nádraží. Bylo nás jedenáct a všichni jsme se těšili na prima víkend na Svitačce. Mašinka nás brzy dovezla do Ktové, pak ale skončily všechny srandy, protože jsme před sebou viděli Trosky, které jsme museli přelézt. Naštěstí nás potkal nějaký dobrý domorodec, který nám poradil zkratku na Svitačku. Cestou jsme měli minout hromadu dříví, tři chalupy a projít vysokou trávou. Potom už se s námi stařeček s milým úsměvem rozloučil a zmizel. Za chvíli jsme zjistili, že úsměv nebyl asi milý, ale škodolibý. Tráva byla vyšší než my, dříví na každém kroku a chalupa v širokém okolí pouze jedna. Statečně jsme ale bojovali a nakonec ve velice dobrém čase dorazili na Svitačku.
Tam jsme si vybrali bezva místo pro stany a čekali na Katku, která nám měla přivézt stany a batohy. Káťa netušila, jakou super zkratku jsme objevili, myslela, že se drápeme na Trosky, a proto přijela až po šesté hodině. Stany potom ale vyrostly velice rychle, hned jsme se nastěhovali a potom už jen čekali na zbylé dva členy výpravy – Hanďu a Honzíka-Athose, kteří přijeli z Hradce.
Druhý den ráno jsme vylezli na Trosky, vzali útokem stánky se suvenýry a pak už jen čekali na medvíďata. Za chvíli se objevila banda medvíďat v čele s medvědem Pirátem a medvědicí Áťou. Když se naše sestřičky a bráškové vzpamatovali z výstupu na Trosky, vyrazili jsem Troseckým údolím k cíli našeho výletu – rybníku Věžáku. Sluníčko nám na cestu „příjemně“ svítilo, nebe bylo bez mráčku a nám se parádně šlapalo. V údolí od Vidláku k Věžáku jsme se zastavili u každé studánky, kterou jsme objevili, doplnili jsme zásoby pití, osvěžili se a vyrazili k další studánce. Cestou nám ještě Pirát ukázal louku, na které měli v roce 1970 svůj skautský tábor.
A pak už se objevil rybník a naše pochodové tempo se znatelně zrychlilo. Převléci se do plavek bylo dílem minuty a pak už hurá do vody. V té chvíli jsme se všichni proměnili ve vodníky a vodnice a společně řádili ve vodě. Po hodině koupání jsme se naobědvali a vydali se na zpáteční cestu. Ještě jsme si doplnili láhve a vyrazili na závěrečnou etapu výletu. Byla to nepříjemná cesta po asfaltce, kde nás celou cestu ohřívalo sluníčko. Pak se najednou za zatáčkou objevilo bílé „týpíčko“ a my všichni věděli, že jsme doma. Ve stínu pod skalou nás čekaly stany, Katčino auto plné zásob a ohniště. To hned ozkoušela medvíďata, která si na něm opekla buřty, aby měla dost sil na cestu domů.
Navečer jsme ještě vyprovodili medvídky pod Trosky. Oni pak pokračovali do Ktové na vlak a my stoupali na hrad. Na vyhlídce jsme se podívali, jaký kus cestu jsme dnes ušli, pořádně jsme se pochválili a potom už jsme běželi zpět do tábora, kde nám skautky připravovaly večeři. Po večeři jsme vydrbali kotlíky a statečnější z nás vyzkoušeli sprchu s vodou přímo ze studánky. Sprcha to byla opravdu osvěžující, všichni jsme byli fialoví od mrazu, ti, kteří tam zůstali déle měli na sobě i rampouchy. Pak jsme se trošku zahřáli u volejbalu a večer jsme si zpestřili kytarou a písničkami u ohně, stezkou odvahy a nočním pohledem na osvětlené Trosky.
Ráno už moc času na zábavu nezbývalo, rychle jsme se nasnídali, uklidili po sobě tábor a narovnali věci Katce do auta. Jen s malými batohy jsme se vydrápali na Trosky a odtud seběhli do Ktové. Cestou dolů jsme obdivovali medvíďata, která šla touto cestou nahoru a děkovali kouzelnému stařečkovi, který nám ukázal zkratku .
Pak už nás čekala jen cesta domů, rozloučení na nádraží a nedělní oběd.
Lenka Š.
Převzato z archivu starého webu střediska.